Pravda se skrývá ve snech...

Kapitola 1.

23. ledna 2010 v 13:00 | Rose |  Pobertovské Bradavice
Kapitola 1.
Zpátky mezi spolužáky


Vlak se začal pomalu rozjíždět, Mia stála u okýnka a mávala svým rodičům, kteří se postupně měnili v menší a menší a pak vlak zatočil do zatáčky a jí se úplně ztratili z očí. Konečně jí zase čeká rok v těch úžasných Bradavicích! Samozřejmě, že se jí vždy stýskalo po rodičích, ale přece jen, bylo tam tolik legrace, že se to dalo vydržet. A teď už mi je přece třináct a hlavně ve třetím ročníku už toho budeme mít také více povoleno, například chodit do Prasinek a jiný věci, pomyslela si Mia, usmála se a ještě jednou zvedla ruku a zamávala ven z okýnka, i když už jí nikdo nemohl vidět.
Za chvilku se vydala hledat nějaké volné kupé. Nahlížela do všech možných. Z jednoho na ní vykouklo pár rozesmátých holek a z jiného zase trojice ukřičených kluků s dvěma protivnými dívkami.


V dalším seděla ta známá čtveřice nejzlobivějších kluků z jejího ročníku, možná i z celé školy, kteří uměli spoustu různých kousků a pořád se s nimi jen předváděli. Elegantní Sirius Black, idol všech uječených holek, pak ten chytač Potter a chytrý Remus Lupin. Jo, a ještě k nim patřil takový malý stydlivý kluk, Petr. Všichni se museli pořád ukazovat a předvádět se to už jit to dost štvalo. Proč musejí být v mojí koleji?

Rychle zavřela dveře, ale zaslechla, jak ještě Black volá: "Jé, čau Maynová! Pojď si k nám sednout!" A ještě někdo zakřičel: "Nevíš, kde je Evansová?" Nejspíš to byl Potter, ten ji miluje už od prvního ročníku. Samozřejmě, že ví, kde je její nejlepší kamarádka, ale samozřejmě, že mu to taky nehodlá říkat.
"Lily, Li nebo nějak tak, ale ne žádná "hej ty tam, Evanosová!" Blbci! A kdyby něco, tak já se jmenuju Mia," zamumlala, rychle se obrátila na druhou stranu a vydala se hledat jiné kupé.
Měla štěstí hned v dalším. Nikdo v něm neseděl a tak odhodila kufr na sedačku a sama se svalila na tu protější. Svojí sovu Carolin si položila vedle sebe a tak seděla rozvalená dobrých deset minut a ani se nehnula. Jak jen byla unavená. Ráno byl jako každý rok 1. září u nich doma strašný stres a teď jí z toho bolela hlava.
Kde jen je sakra ta Lily? Řekla, že si potřebuje promluvit se Severusem a pak že jí prý někde najde a pořád nic. Tak už pojď, Li. Já tu nechci celou cestu trčet sama. Dívala se do proskleného okýnka u dveří, ale neviděla žádné jasně zelené oči nakukující do jejího kupé nebo jen se minout její malý obličej či rusé vlasy.
Čekala a čekala, až se jí začaly klížit oči. V tom někdo zaklepal a otevřel dveře. Lekla se, až z toho nadskočila.
"Ahoj Lily, už jsem myslela, že nepřijdeš!" vykřikla Mia nadšeně. Pak ale zaostřila pohled na osobu před ní a spatřila, že to není Lily, ale někdo úplně jiný. Zjistila, že je to nějaký vysoký kluk s obrovským kufrem polepeným nějakými nálepkami. Měl rudé vlasy, dlouhý nos, modrozelené oči a modré kalhoty s červenozelenou mikinou.
"Jé, promiň, já tu čekám už strašně dlouho na mojí kamarádku a myslela jsem...no...no, to je jedno. Prostě jsem se spletla." Bylo jí trapné říct, že si nejdřív myslela, že on je její kamarádka.
"Aha," hlesl on. "Mohl bych si přisednout? Já jsem totiž nenašel žádné volné kupé."
"Jasně!" odpověděla Mia a dala si kufr pod nohy, aby mu uvolnila místo a on si na něj nejistě sedl.
Pak se jejich pohledy střetli.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kája Kája | Web | 23. ledna 2010 v 13:45 | Reagovat

Ou, vypadá to že se smě budu vracet :)

2 Barunka Charlotte LaRose Barunka Charlotte LaRose | Web | 14. června 2013 v 21:10 | Reagovat

Začíná to moc zajímavě, tohle si určitě přečtu. :-) Možná ale nenechám komentář u každé kapitoly, za což se předem omlouvám, protože se prostě znám :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama