Pravda se skrývá ve snech...

Únor 2010

Lyžák

26. února 2010 v 17:48 | Lily |  Oznámení

Je mi to hrozně líto, ale týden zase ni cpřidávat nebudu. Jedem na lyžák, tak teprve až se vrátím. Za odměnu přidám zase 2 nebo i víc kapitol.


Tak zatím adie
Vaše Lily


23. Kapitola

26. února 2010 v 10:29 | Rose |  Pobertovské Bradavice
Kapitola 23.
Procházka


Když třetímu ročníku skočilo ve čtvrtek vyučování, tedy někdy v pět hodin, tak se Lily a Mia šly projít na školní pozemky. Prošli kolem jezera a pokračovali dál směrem k hájence, kde bydlel Hagrid.
Mia pořád brebentila o nedělním konkurzu a Lily už to přestávalo bavit, proto rychle nadhodila jiné téma, aby už Mia přestala vyprávět donekonečna o famfrpálu.
"Nemůžu uvěřit, že jsme v Bradavicích teprve týden a půl," říkala právě Lily.
"Já taky ne," byla Mia stejného názoru.
"V těch Prasinkách to byla opravdu nádhera, ještě že mi máma podepsala, že tam můžu chodit."
"Jo, to jo. Ale viděla jsi, jak jsem mu dala tu pátou branku?" začala zase Mia a Lily si povzdechla.
"Ano, viděla! Přece si nemyslíš, se bych se nekoukala. A už jsi o ní mluvila snad tisíckrát jako o všech ostatních," vykřikla už trochu naštvaně Lily a přála si, aby se její kamarádka o famfrpál už tolik nezajímala a Mia si zase v tu chvíli přála, aby vedle sebe měla někoho, koho famfrpál víc baví a lépe mu rozumí. Třeba Roberta. S tím se povídá úžasně, pomyslela si.
"No, dobře. Tak už se o těch mých gólech bavit nebudeme," přikývla Mia a Lily se na ní vesele usmála.
"Ale mohli bychom probrat, ten příští zápas. Co myslíš? Mohli bychom Mrzimor porazit?" pokračovala zamyšleně Mia a ani si nevšimla, že Lily něco otráveně brumlá a protáčí znuděně oči.
Najednou dívky uviděly, že u jednoho ze stromů sedí James s Petrem a Remusem a právě k nim míří i Sirius. Rychle změnily směr a snažily se vypadat, co nejnápadněji. Neustále se ohlížely, jestli si jich náhodou nevšimli a proto ani Lily ani Mia nezaregistrovala, že před nimi najednou stojí nějaký pohledný kluk s hnědými vlasy a se zelenýma očima, dokud do něj málem vrazily.
"Ahoj," pozdravil je nejistě.
"Čau," odpověděly úplně najednou obě kamarádky a usmály se.
"Tak jak se máte?" zeptal se.
"No... docela dobře," odpověděla překvapená Mia.
"Mohl bych si s Lily něco povědět o samotě?" zeptal se tiše ten nově příchozí.
"Tak zaprvé, ještě jsi se nepředstavil a za druhé, mě nebude vadit, že to uslyší moje nejlepší kamarádka, stejně bych jí to řekla, i kdyby to bylo cokoliv, takže to budeš muset říct i před ní a za třetí, jak víš, jak se jmenuju?" řekla pěvně Lily a Mia se na ní vděčně podívala.
"No já jsem Dave, chodím do čtvrtého ročníku v Havraspáru a tvoje jméno... já jsem ho... prostě někde slyšel," řekl.
"Tak prostě někde slyšel, jasně, úplně chápu," přitakala ironicky Lily.
"Víš a já jsem tě vlastně chtěl o něco poprosit," pokračoval Dave a dělal, že tu Lilyinu poznámku přeslechl.
Lily tázavě povytáhla obočí a Mia zvědavě přistoupila blíž k dvojici, aby to náhodou nepřeslechla.
"Jestli bys... totiž... se mnou nechtěla jít... někdy, no, na procházku nebo tak...," vysoukal ze sebe Dave a stydlivě se na ni zadíval.
"Na procházku?" nejdřív nechápala Lily a Dave nejistě kývl.
"No, já nevím. A kdy?" ptala se Lily.
"Tak třeba zítra odpoledne?" navrhl Dave.
"No tak dobře. Takže v půl pátý před bránou?" zeptala se stále vyjevená Lily tak rychlou nabídkou.
"Jo, to by šlo," Dave celý zářil.
Pak se rozloučil a rychle odběhl.
"Co to jako mělo být?" vykřikla Lily hned, jak zmizel.
"No, tak většinou, když tě nějaký kluk, a hlavně když je stejně starý nebo o pár let starší, někam pozve, například na procházku, tak to něco asi znamená," nevydržela to už Mia a začala se smát.
"No a? Já za to nemůžu, že mě pozval. Jo a sama jsi mi říkala, že se zítra jdeš někam projít s Robertem, takže to asi taky něco znamená," bránila se Lily naštvaně, ale pak se taky rozesmála.

22. Kapitola

26. února 2010 v 10:26 | Rose |  Pobertovské Bradavice
Kapitola 22.

Nebelvírská střelkyně


Střelcem se chtělo stát deset lidí, což bylo opravdu nevídaně hodně. Každý z nich postupně střílel desetkrát na branky, u kterých chytal Daniel. Střelci a střelkyně za Nebelvír se měli stát ti, co hodí nejvíce branek.
Nejdříve si ještě chvíli nahrávali míč, aby kapitánka viděla, jak jsou kandidáti obratní a pak už se šlo na střílení.
Susan, vysoká a štíhlá dívka, milá černovláska, v obličeji úplně bledá se ukázala jako velmi rychlá a hodila z dvaceti čtyři branky, což bylo na průměrného začátečníka dobrý výkon, když vezmeme v potazu, že střílela na úžasného brankáře, který při normálním zápase chytil tak dvě třetiny střel a to na něj většinou pálili střelkyně a střelci, kteří famfrpál hráli už celkem dlouho a byly dobře vycvičení.
Po ní šla Elna, malá blondýnka z druhého ročníku a ta hodila dokonce pět branek.
Pak Govin, sportovně založený student z pátého ročníku hodil jen dvě a vypadal opravdu naštvaně, protože si asi myslel, že bude lepší.
Po něm šla Maja. Mrštně se na koštěti natáhla, a přestože její koště nebylo až tak dobré, hodila z dvaceti osm branek! Všichni začali tleskat a ona se jen skromě usmívala. Tohle se vyrovnalo jen opravdu dobré střelkyni a bylo an nejvýš pravděpodobné, že jí kapitánka Stella do týmu přijme.
Pak se předvedli Valim a Hero, což jsou bratři z šestého a třetího ročníku. Oba ale nedali víc než tři góly.
Zatím to teda vypadalo, že střelkyní bude Maja a také dost nadějně to vypadalo pro Elnu.
Najednou zavolala Stella, ať se připraví Mia Maynová. Mia se celá roztřásla a úplně zbledla.
To dám. To dám. To dám. To dám, opakovala si pořád dokola.
Potěžkala v ruce camrál a to už k ní přilétla Maja a začala jí povzbuzovat. Mia se napřáhla a vystřelila. Camrál letěl prudce do levé branky, ale Daniel se jen trochu shýbl a jednoduše nohou camrál odkopnul, jako by to byla úplná hračka a při tom se na Miu omluvně ušklíbl.
Mia rychle slétla k odkopnutému camrálu, popadla ho a znovu vystřelila. A minula. Nevzdávala se, střílela dál, čím dál rychleji až musel Daniel rychle přelétávat z jednoho místa na druhé. Už dala dvě branky, tři branky, za chvilku čtyři a začínalo to vypadat velmi dobře. Pak už jí zbývalo ale jen pět pokusů.
Napřáhla se a vší silou ho hodila. Daniel se natáhl, camrál se mu otřel o prsty, ale přeci jen ho už nestačil zachytit a Mia dala pátou branku! Ještě jednu a předežene Elnu.
A opravdu! Předposlední střelu vypálila zvlášť prudce a měla štěstí, protože Daniel Wood se zrovna rozkašlal a tak mu začali slzet oči a neviděl tak dobře, kam přesně camrál míří a tak ho minul.
Poslední střelu už netrefila, ale přesto byla strašně ráda, že se jí to tak povedlo. Teď jen, aby další dva nedali víc branek než ona.
Po ní střílel Jacob a ten nedal žádnou branku a po něm šla Helna. Ta dala tři branky a Mia byla štěstím bez sebe.
Já jsem v nebelvírském famfrpálovém družstvu! Jó, jó, jóóó! křičela radostně v duchu a pak už to nevydržela a vykřikla nahlas. Snesla se na zem a v minutě k ní přiběhl Robrt a v závěsu za ním Lily. Objala se s nimi a najendou se jí po těle začal rozlévat krásný pocit štěstí.

21. Kapitola

25. února 2010 v 17:10 | Rose |  Pobertovské Bradavice
Kapitola 21.
Konkurz


V neděli při obědě začala být Mia nějaká nervózní. Uždibovala kousky knedlíků, ale pak už to vzdala a šla si sednout do společenské místnosti. Bylo tam nezvykle prázdno, protože všichni studenti ještě obědvali. Po chvilce tam přispěchala Stella Goldová, a když si všimla, že v křesle u krbu sedí Mia, hned se na ní usmála. Pak pověsila na nástěnku nějaký papír, na kterém bylo něco výrazným písmem
napsáno.
"Počítám s tebou při zkoušce," řekla jí ta vysoká kapitánka ze sedmého ročníku.
"No a v kolik je?" zeptala se Stelly Mia.
"Tady to je všechno napsaný," řekla jí Stella a ukázala na list papíru. "Promiň, ale teď už musím běžet! Tak zatím čau!"
"Zatim," odpověděla Mia a rychle došla k nástěnce a přečetla si pergamen, který tam právě nebevírská kapitánka připíchla.



Milý spolužáci!

Ráda bych všechny, kdo mají chuť,

pozvala na dnešní konkurz Nebelvírského famfrpálového družstva.
Hledáme zvláště dva nové střelce a jednoho odrážeče,
protože ti, kdo na jejich postu hráli minulý rok, už bohužel odešli z Bradavic.
Sraz je v 16:00 na famfrpálovém hřišti.
Tímto také prosím, aby se tam dostavili všichni nebelvírští hráči z minulého roku, abych je mohla znovu přezkoušet.

Budu se těšit

Vaše letošní kapitánka
Stella Goldová



Jo! Budou přibírat dvě nové střelkyně! To mám nejednou mnohem větší šanci! pomyslela si radostě Mia. Takže za tři hodinky už můžu vyrazit!

Za chvíli přišla do společenské místnosti Lily a Mia jí hned začala vyprávět novinku o famfrpálovém konkurzu. Lily jí vyslechla, ale pak řekla, že už musí jít do knihovny a pak, že ještě slíbila Severusovi, že se s ním dnes odpoledne sejde a popovídají si. Slíbila jí však, že do půl čtvrté se určitě vrátí a pak tam s ní půjde a koukne se na ten konkurz. Mia jí za to byla vděčná, protože věděla, že její kamarádka z famfrpálu zrovna není moc u vytržení a raději by si četla nebo si by se někde procházela se Severusem.
Mia celou dobu až do konkurzu přecházela sem a tam a představovala si, jaké by to bylo být střelkyní a hrát ve školním družstvu. Byl to její sen už od devíti let, kdy jí o famfrpálu hodně vyprávěla její matka a o rok později s ní šla na jeden z famfrpálových zápasů. Post střelkyně chtěla zkusit už minulý rok, ale přišlo jí, že v družstvu hrají samí starší hráči a taky měla trochu strach, proto to odložila až na třetí ročník. A teď to musí dát. Prostě musí!

Reklamy

24. února 2010 v 17:36 | Lily |  Kniha návštěv+reklamy

Jelikož se mi pod články stále častěji objevují reklamy, které vůbec s článkem nesouvisí, rozhodla jsem se, udělat rubriku, do které reklamy psát můžete. KDYŽ BUDOU KDEKOLIV JINDE BEZ MILOSTI MAŽU!!!

Děkuju za pochopení Lily


20.Kapitola

24. února 2010 v 14:09 | Rose |  Pobertovské Bradavice
Kapitola 20.
Mám či nemám?


"Slyšel jsem, že to letos budeš zkoušet na střelkyni, Maynová!" zvlolal James.
"A to ti jako nakecal kdo?" zeptala se výhružně Mia.
"Tak budeš nebo ne?" zeptal se napjatě James. "Chci vědět, jestli by se náhodou nemohlo stát, že by do družstva přibyla další holka."
"A co je ti do toho? Za prvé, kdo ti to řekl? Za druhé, není jisté, že budeš v družstvu i tento rok! Za třetí, i kdybych se tam já nedostala, tak je dost možné, že se tam dostane jiná holka, třeba Maja, ta má myslím dost velkou šanci. A za čtvrté, možná se o to ani nebudu pokoušet, takže raději sklapni," vyčetla mu hned Mia.
"No jo, no jo. Tak se hned nerozčiluj," odvětil James.
"James se v družstvu určitě udrží," dodal Remus a James a zase si tak nesnesitelně frajersky prohrábl svoje neposlušné vlasy.
"Taky si myslím," přitakal Sirius.
"Tím si nejsem tak jistá. Zatím hrál chytače jen jeden rok," namítla Lily, i když si
tím jistá byla.
"Ale zítra už to budeme vědět, tak proč o tom teď diskutovat," řekl Petr.
"Protože, je to zábava," odpověděl mu Sirius.
"Stejně, je jasný, že budu chytačem i tento rok, protože jsem z chytačů nejlepší, takže je to jedno," řekl sebejistě James a v jeho hlase byl dobře znát ten jeho podtón pyšnosti.
Lily rychle dopila čaj a mrkla na Miu.
"Tak mi už půjdeme, chceme se ještě projít k Chroptící chýši," řekla Lily spěšně a už se zvedala z židle.
"Tak mi půjdeme s vámi," navrhl rychle James a Lily na něj vrhla vražedný pohled, který napovídal o tom, že mu tu hádku stále ještě neprominula a jestli ještě bude dělat další pokusy o to, být s ní co nejvíce, tak mu asi něco udělá.
"No, to je dobrý," odvětila Mia rychle, když si všimla Lilyina pohledu a už se vydala ke dveřím k hostinci a Lily ji ihned následovala. Za dveřmi děvčata vrazila do Láskoráda, který stál těsně u dveří, nepřítomně hleděl na oblohu a vypadal dost mimo. Raději ho rychle obešly a zamířili k Chroptící chýši.

Cestou domů šla Lily a Mia společně s Thomasem a jeho kamarádkou z Havraspáru, která se jmenuje Blanch. Dobře si popovídaly a zjistili hodně o NKÚ, které letos Thomas a Blanch skládají a i když na třetí ročník čekají až za dva roky, tak se to přece jen neodvratně blíží. Jenže s tím si teď ani jedna z nich hlavu nelámala. Obě měly svoje vlastní starosti.
Večer nemohla Mia usnout. Pořád myslela na zítřejší famfrpálovou výběrovou zkoušku.
Mám tam přeci jen jít? Co kdyby mě Stella opravdu vzala? Ale nesmíš si dělat zbytečné naděje. Určitě tam bude na tom konkurzu spousty jiných lidí, kteří by chtěli být v nebelvírském družstvu. A taky James Potter. Zase se bude předvádět a povyšovat se. S tím, že je z chytačův Bradavicích jeden z nejlepší, měl pravdu. Opravdu je přímo vynikající. Ale jak to mohl tak sebejistě prohlásit? To si na sto procent věří, to má tak vysoké sebevědomí? Chudák Lily, ona je tak trpělivá, já bych asi vybuchla, kdyby se mě každý den ptal, jestli s ním nechci někam jít.
Nakonec se rozhodla, že to zkusí. Famfrpál totiž milovala a vždy když ho hrála, přepadl ji úžasný pocit. Co teprve, jaké by to bylo hrát ve školním družstvu a reprezentovat svojí kolej?

3. Kapitola

23. února 2010 v 16:05 | Lily |  Juniorské Bradavice
3.Kapitola
…a tam se zastavil. Ve velké síni bylo ticho, jako snad ještě nikdy, taky se totiž ještě žádný student nevracel k moudrému klobouku a moudry klobouk ještě nikdy neudělal chybu a ještě nikdy k sobě nepozval nikoho ze studentů. Scorpius se sice cítil dost nesměle, ale zároveň cítil jakési zadostiučinění Konečně se ukáže kam opravdu patřím, nejsem jako můj děd, ani jako můj otec, nepatřím do Zmijozelu, ale co když se ukáže, že vůbec nepatřím do Bradavic, co když mě chce Moudrý klobouk poslat do Kravalu?!
A nebyl sám, komu se myšlenky honily hlavou rychleji než zlatonka. Všichni ve Velkém sále po sobě vrhali němé pohledy, nikdo se však neodvažoval prolomit ono ticho. Všem se hlavou honili myšlenky jako: Ten že nepatří do Zmijozelu, vždyť je to Malfoy! Třeba ho moudrý klobouk vykáže z Bradavic… Páni, už se tohle někdy stalo…
A pak Moudrý klobouk znovu promluvil,
Mladý muži dlužím ti omluvu,
ještě nikdy co zde jsem,
jsem chybu neudělal,
však u tebe mýlil jsem se,
všichni tvý příbuzní studovali ve Zmijozelu,
a tak i tebe dal jsem tam,
však ty máš přednosti jiné,
tvé srdce chrabrá do Nebelvíru patřiti má.
Velkou síní to zašumělo, a pak se najednou od Nehelvítského stolu zvadl nějaký chlapec a na celou Velkou síň zařval: "Cože ? Ten a Nebelvír! Vždyť je to jasný Zmijozelák!" Nebelvírským stolem zašuměl souhlas. "Podívejte se na jeho rodinu jeden zmijozel vedle druhého!"
Učitelé byly ještě přespříliš zaražení, než aby ne křik Jamese Pottera nějak reagovali, ale Scorpius se náhle ozval. "Jenom proto, že se tvůj otec nenáviděl s mým, neznamenáto, že my dva budeme stejní! Já nejsem jako můj otec, JÁ NEJSEM JAKO ONI, JAKO MOJI PŘEDKOVÉ, JÁ NEJSEM ZMIJOZEL!!!" teď už Scorpius křičel ne celou velkou síň. "Nemusím být jako moje rodina, nepatřím k nim, vzpomeň Pottere na Blacka, na Siriuse Blacka, byl to nejlepší přítel tvého dědy, kmotr tvého otce a jeho rodina…" dál už se ale nedostal, protože do Velké síně vtrhl Protiva a začal po prvácích házet balónky s vodou. Prváci začali ječet a to učitele zřejmě probralo, protože profesorka McGonagaloá poslala Scorpiuse sednou k Nebelvírskmu stolu, a začalo zařazování.
Lily i Albus se dostali do Nebelvíru, za což byli, stejně jako ostatní prváci, obměněni potleskem.
Když skončilo zařazování,povstala profesorka-řiditelka McGonagalová: "Všechny vás tu vítám, vím, že mé proslovy nejsou takové jako míval náš bývalý řiditel, ale pokusím se alespoň trochu držet jeho stylu. Řeknu vám pár slov. Peprmintová zmrzlina, citronový bonbon-nebo tak nějak… Nyní se můžeme pustit do našeho skvělého hodokvasu.
Teprve teď si James uvědomil, že od té svačinky ve vlaku nic nejedl. S radostí a vervou se pustil do jídla tak, že by na něj byl strejda Ron opravdu hrdý.Spořádal nejdřív Skvělou kuřecí roládu s bramborovým nákypem, poté plný talíř hovězí pečeně, který zalil máslovým ležákem a nakonec něco od citronové zmrzliny, dorty a ještě spoustu všeho co neuměl pojmenovat. Úplně tak zapomněl, že se před celou velkou síni pohádal se Scorpiusem. Vzpomněl si na to až tehdy, když se měli vydat do ložnic. To že Scorpius přestoupil znamená, ža s ním bude muset mít společnou ložnici. To si vůbec neuvědomil, až teď když už se pomalu blížili k Buclaté dámě. Potter a Malfoy v jedné ložnici, otázkou už jen zůstává, kdo koho zabij první, jestli on jeho nebo Malfoy Pottera…

Very Potter Musical

23. února 2010 v 15:07 | Lily
Tady je jedno videiko, je to 1.část z mnoha zvaných Very Potter Musical. Je to trochu parodie a udělali to sami studenti jedné britské školy. Je to v angličině, ale vazne to stoji za to...

19.Kapitola

23. února 2010 v 13:47 | Rose |  Pobertovské Bradavice
Kapitola 19.
V Prasinkách

Mia se ráno probudila a v hlavě jí ještě dozníval řev z jejího snu.
Zdálo se jí totiž, že letěla na koštěti a zrovna střílela do branky. A dala gól! Tribuny pod ní se otřásali nadšeným výskáním a řevem. Pak ale najednou nabral sen jiné obrátky. Spadla z koštěte a dole ji zachytil James. Ještě když jí držel v náručí, se jí hned zeptal, jestli nechce pomoct s úkolem z čarné magie a ona řekla, že ano a pak jí James dal pusu a tribuny vybuchuchly znova jásotem.
Pak se najednou ocitla ve společenské místnosti a seděla u krbu vedle Roberta a ten jí pověděl: "Chtěl jsem se tě zeptat, jestli bys se mnou nechtěla chodit, ale po tom, co se stalo na tom famfrpálovém hřišti mezi tebou a Potterem, už to asi nemá cenu. Je mi to líto. Sbohem." a pak zmizel. Najednou tam přiběhl Severus, strašně zařval a tím se Mia probudila.
"To byl příšerný sen!" zvolala.
"Cože?" zeptala se Lily a Mia vykoukla do pokoje a vidí, že v pokoji je už jen ona a Lily, která se právě oblíká.
"Ale nic. Jen, že se mi zdál hoznej sen," pípne Mia.
"Aha. Tak už na něj nemysli, vždyť dneska jdeme do Prasinek!" uklidňuje jí její drobná kamarádka.
"Jé, no jo! Já jsem ale blbá, já na to úplně zapomněla. To je úžasný!" zvolá Mia a hned zapomene na svojí noční můru.
Když obě dívky prošly školníkovou kontrolou, vydaly se směrem k Prasinkám. Cestou se k nim přidal i Darin a Maja, kteří jim hned začali vyprávět různé vtípky a tak jim cesta rychle uběhla.
V Prasinkách se Mia s Lily nestačily divit. Dvojčata je provedla všemi obchůdky a tak si všichni hned nakoupili spousty sladkostí a různých drobností.
Lily také koupila nějaké vybuchující bonbónky pro svojí sestru a Mia se mezitím začala bavit s Majou o famfrpálu. Mia tak zjistila, že to ta milá černošká dívka chce zkusit letos taky na nebelvírskou střelkyni.
To mám ale konkurentku. No, nevím, jestli mám šanci být při famfrpálu lepší než Maja, škoda, že nechce hrát ne střelkyni, ale někoho jiného, pomyslela si Mia.
A pak se zeptala Darina, jestli by taky chtěl hrát ve famfrpálu, ale on jí řekl, že mu letos profesorka Cornová navrhla, aby se stal komentátorem, a to jemu prý přijde ještě zábavnější než zápas hrát, tak ho komentovat, což Mia vůbec nechápala.
Potom dvojčata odešla na nějakou schůzku s jejich kamarády a tak se Lily a Mia rozhodly, že se půjdou trochu ohřát a napít ke Třem košťatům, protože dny začaly být už mrazivější, přestože bylo teprve září.
V hostinci si sedly k jednomu stolku a Mia si objednala máslový ležák a Lily čaj. Kamarádky si povídaly, a přestože spolu byly den co den, stále si měli o čem vyprávět a ještě pořád nevyčerpaly všechny historky z léta, přestože uběhl už skoro týden školního roku.
Najednou Mia vzhlédla a uviděla jak si to k nim žene známá skupinka. Ach jo, pomyslela si zkroušeně, ale to už slyšela jak Pobertové halekají.
"Tady je to ale prima, co?"
"No a cos myslel, Tichošlápku?"
Tichošlápku? pomyslela si překvapeně Mia.
"Jé, helemese, tamhle sedí Evansová s Maynovou!"
Ale ne, už si nás všimli.
"Můžeme si přisednout, dámy?" zeptal se Sirius.
Lily i Mia něco naštvaně zabručely v odpověď a James to zřejmě chápal jako ano, protože si hned od vedlejšího prázdného stolku přitáhl židli a posadil se na ní, v těsné blízkosti Lily a ostatní ho hned následovaly. Mia si povzdechla. Tím končí moje důvěrná debata s nejlepší kamarádkou.

18.Kapitola

22. února 2010 v 19:46 | Rose |  Pobertovské Bradavice
Kapitola 18.
Pěkně strávený večer

Po večeři obě kamarádky navlékly společenské šaty a každá té druhé vykouzlila na hlavě krásný účes. Pak se vydali na večírek a Mia pořád musela myslet na to, jestli by to opravdu měla zkusit na post střelkyně. Samozřejmě, že si to moc přála, ale měla taky pochybnosti, jestli by ji opravdu vzali. No, za zkoušku přece nic nedá a ta nová kapitánka vypadala dost kamarádky.
Když Lily a Miou došly před Křiklanův kabinet, už tam na ně čekali Severus s Robertem. Každá z nich se přitočila ke svému partnerovi a vešli do kabinetu. Ke všem hned přispěchal pan profesor a začal je představovat všem možným lidem. Potom se Mie najednou ztratili v davu z očí Lily a Severus, proto si sedla jen s Robertem k jednomu stolu a začali se ládovat obloženými chlebíčky a pili máslové ležáky.
Mia si říkala, že by měla nějak začít konverzaci, ale netušila jak. Naštěstí po chvilce začal mluvit Robert.
"Tak jaký máte letos profesory?" začal a nespouštěl pohled s Miiných čokoládových očí.
"Skoro stejné jako loni," odpověděla vyhýbavě Mia, protože se jí nechtěli rozvádět dlouhé řeči o profesorech. Zrovna vypadla z víru učení a úkolů a tak si od něj chtěla na večírku odpočinout a ne se o něm začít bavit. Robert naštěstí hned začal s jiným tématem.
"Proč se vlastně Lily kamarádí se Sneapem?"
"No, protože se znají už od malička a myslím, že je to první kouzelník, kterého potkala a nikoho jiného v prvním ročníku neznala," odvětila Mia.
"Aha. A ty ses s ní skamarádila kdy?" ptal se dál zaujatě Robert.
"Na konci prvního ročníku," řekla Mia a začala vyprávět, jak se to stalo. Robert je moc milý. Konečně někdo, kdo mi opravdu naslouchá a zajímá ho to, ne jen znuděně přikyvuje a myšlenkami je úplně jinde, pomyslela si Mia nadšeně.
Potom si ještě dlouhou chvíli povídali a Mia začala poznávat, že si s Robertem čím dál tím víc rozumí. Měli na věci stejné nebo aspoň podobné názory a hodně společných témat. Robert jí vyprávěl, jak byl o prázdninách u svého bratrance Arthura a Mia zase, jak v červenci navštívila Českou republiku a to hlavně Prahu.
Později se začal zpočátku nudná párty rozjíždět a uprostřed se utvořil prostor, na kterém začaly postupně tancovat ty nejodvážnější páry, ale za chvíli už skoro všichni. Hudba se linula od někuď z neznáma a Mia si uvědomila, že je na to, že je na večírku profesora Křiklana docela vkusná.
Robert se jí zeptal, jestli by si nechtěla jít zatancovat a ona tedy šla. Zjistila, že Robert tancuje dost dobře a tak se nemusela ani tak soustředit na kroky, jen se vpíjela očima do těch jeho a on ji tiskl k sobě, tak jemně a přitom pevně. Cítila se s ním v bezpečí.

Jak dlouho tancovali, to už si Robert ani nepamatoval. Během tance spolu nemluvili a ona se na něj jen nejistě usmívala a on jí úsměv oplácel. Díval se do jejích velkých očí, obdivoval její tmavě hnědé, dlouhé vlasy vlnících se podél jejího úzkého obličeje. Sledoval její ladné pohyby a koukal se na její drobnou postavu. Stiskl ji kolem pasu ještě pevněji, zavřel oči a jen si vychutnával tanec a dívčinu příjemnou vůni lesa.
Písnička dozněla a Robertovi připadalo, jako by se probral z nějakého dlouhého spánku, při kterém se mu zdál úžasný sen.
Studenti se začali pomalu trousit, protože již bylo půl desáté a večírek trval jen do deseti večer, což už byl také čas večerky.
Robert s Miou také vyšli ze zvětšeného kabinetu a došli spolu do společenské místnosti. Tam ne sebe chvilku koukali a pak se oba rozloučili. Takhle krásný večer Robert již dlouho nestrávil. Nejraději by s Miou tančil ještě dál do noci a povídal si s ní klidně ještě několik hodin. Vždyť měli tolik společných témat. Jenže najednou se Mia otočila a odkráčela po schodech do své ložnice a
Robrta tam nechala samotného, jen se svými myšlenkami.

Sotva padla vyčerpaný Mia do postele, ještě se ani nestihla převléct, otevřely se dveře a z nich vykoukla Lily.
"Ahojky Mio! Vůbec jsem tě nemohla najít. Tak jaké to s tím Robertem bylo?" halasila vesele.
"Neřvi tak, Lily, nebo zbudíš ostatní," napomenula jí Mia rozespale. "Jo, ale bylo to skvělý. Věděla jsi, že Robert umí moc pěkně tancovat?"
"Ne, to teda opravdu nevěděla," odpověděla Lily a potutelným úsměvem. Nebyla tak docela pravda, že by je Lily vůbec nenašla. Nejdříve je opravdu najít nemohla, ale pak je uviděla, jak se drží v náručí a pohupují se v rytmu nějaké pomalé, vášnivé písně a tak se je raději rozhodla nerušit.
"Zato Severus opravdu tančit neuměl!" dodala Lily a obě se rozesmály.

17. Kapitola

22. února 2010 v 19:44 | Rose |  Pobertovské Bradavice
Kapitola 17.
Překvapení.


"Co to děláš?" zaječela Lily.
"Ahoj Evansová! Víš, říkal jsem si, že možná ještě nemáš s kým jít na ten večírek a tak jsem se tě chtěl zeptat, jestli jsi si nerozmyslela to s tím dnešním večerema přeci jen, jestli bys nechtě-" ozval se za ní až příliš dobře známý hlas, který však ihned přerušila.
"Ne, nechtěla!" zněla totiž její automatická odpověď.
"A proč ne?" zeptal se odevzdaně James.
"A proč jo?" obrátila jeho odpověď Lily.
"No, tak třeba proto, že..." začal James a prohrábl si svoje husté vlasy. Lily ho však opět nenechala domluvit.
"Jsi blbej, nafoukanej, odpornej, namyšlenej a hnusnej! Třeba protože si hraješ na velkýho borce a přitom jsi s tím už jen trapnej. Že bys klidně ponižoval ostatní, jen abys ty byl ten nejlepší!? Třeba, že jsi mě včera nazval mudlovskou šmejdkou? Třeba proto, ne? " houkla na něj rozzlobeně Lily.
"Ale, já ne...." zakoktal se překvapeně James a stále hleděl zaraženě na Lily, která na něj právě vychrlila takový příval urážek.
"Třeba proto, že jsi mě ztrapnil před celými Bradavicemi! Třeba proto, že jsi na mě křičel a nadával mi? Třeba proto, že jsi pak přišel a myslel si, že na to jen tak zapomeneme! Třeba proto, že vůbec jsi!
"Evansová, tak to vůbec není!" rozkřikl se zděšeně James.
"A jak to teda je?" zvolala Lily a když James mlčel, tak se obrátila a odběhla zpět do hlavní chodby a tam se ztratila v davu. Už mám toho Pottera až po krk. Evansová sem, Evansová tam. Aby aspoň jednou řekla Prosím, nešla by ses projít? nebo Nechceš pomoct s tím domácím úkolem? Ne, on hnedka, jestli s ním nepůjdu na rande nebo na ten večírek. To si vážně myslí, že mu odpovím, ano? A proč to zkouší už po tolikáté? Že by to opravdu myslel pořád vážně? A proč se teda nějak nesnaží?

"Hej, Li!" zakřičel někdo a ona se už po druhé ten den vylekala. Trhla sebou a rozhlížela se, kdo jí to volá. Nejspíš Mia. A opravdu. Za chvíli už se k ní prodírala zástupem bradavických studentů.
"Víš co? Pamatuješ, jak jsem ti před prázdninami říkala, že bych příští rok chtěla zkusit dostat se do famfrpálového družstva jako střelkyně?" zeptala se Mia.
"Jo, jasně," odpověděla Lily a snažila se, aby je proud lidí nestrhl sebou.
"Tak jsem šla za Stellou a..." vyprávěla Mia.
"Za jakou Stellou?" otázala se Lily a stáhla Miu do jedné z prázdných učeben, aby nemuseli stát uprostřed zalidněné chodby.
"No přece za tou střelkyní. Dozvěděla jsem se, že je tento rok kapitánkou místo Daniela Wooda," pokračovala vzrušeně Mia.
"Jo, aha. Už si vzpomínám," řekla Lily, která ve famfrpálu nesdílela takové nadšení jako její kamarádka. "A dál?"
"A ptala jsem se jí, jestli bych nemohla jít konkurz na střelkyni," mluvila Mia.
"A proč bys jako nemohla? Vždyť to zkusit může v Nebelvíru úplně každý, který je ve více než druhém ročníku."
"No jo, ale abych se náhodou pak neztrapnila, nebo já nevím co," řekla Mia.
"Prosím tě, Mio, vždyť famfrpál umíš dost dobře. Samozřejmě, že by ses neztrapnila. Ale nevadí. Pokračuj," pobídla jí Lily.
"A ona mi řekla, ať klidně přijdu, že si myslí, že tento rok se na střelce nebude chtít dostat tolik lidí, tak že by mi to mohlo vyjít. A z minulého družstva tam jako střelkyně zbyla jen ona, takže bud přibírat dva nové střelce! Víš jak by to bylo úžasné, kdybych opravdu hrála střelkyni za Nebelvír?" volala nadšeně Mia.
"Jo, to by bylo super," řekla už trochu znuděným hlasem Lily. "A teď už pojď na kouzelný formule, ty naše famfrpálová hráčko!"

Tak tohle me vazne dostalo, snad to pobavi i vas...

20. února 2010 v 22:08 | Lily

Jak zvýšit návštěvnost?! 2

12. května 2009 v 13:13
Chcete zvýšit návštěvnost?? Tak si tento text dejte určite na blog! Obsahuje totiž hodně výrazů, které lidi často vyhledavají!!
Mám ráda, když naleznu blog, kde jsou nějaké MP3 download zdarma ,nebo MP3 download free. To potom stahuju různé skupiny, třeba Chinaski, Kryštof, Red Hot Chili Peppers, nebo zpěvačky, třeba Madonna, Avril Lavigne, Britney Spears a podobně. Mám ráda Harry Potter, a jsem zvědavá, jak se jmenuje sedmý díl Harry Potter a co na to Daniel Radcliffe, Emma Watson a Rupert Grint, teda Hermiona Granger a Ron Weasley. J. K. Rowling je skvělá spisovatelka. Nemám ráda pivo. Láska je smrt. Sebevražda. Coca Cola. Santa Claus. Vánoce. Brigády. Eragon. Pán prstenů, Eliah Wood. Piráti z Karibiku, Orlando Bloom. Egypťan Sinuhet. Referáty na fyziku. Referáty na chemii. Čtenářský deník. Nokie, Samsung, MMS, mobily zadarmo. Pes. Kino. Čokoláda. Změřte si vaše IQ. ICQ. Malování na sklo. MP3 přehrávače zdarma. Nikdo mě nemá rád. Emo. Etno. E-e. Ementál. Brie. Bonifác. Hermelín. Servác, Pankrác. Jahodový koktejl. Outismus. Tenis, Basketbal. Snowboard. Dadaismus. Impresionismus. Funkcionalismus. Expresionismus. Naturalismus. Realismus. Pop Art. Modernismus. Tugendhat. Konstrukcionalismus (lol). George Sandová. Mika Waltari. Tolkien. Suchý, Šlitr. Wilsonová. Berdych. Tom Hanks. Elvis Presley. Játra na cibulce. Punk. Punks not dead. Rock. Pop. Metal. Jazz. Folk. Country. Techno. Rock n roll. RnB. Blues. Soul. Rep. Rap. Rab. Kot. MPZ Islandu. Chemická olympiáda. Rtutitka, solan drasličitý, drasloš, uhlec. Kouření škodí zdraví. SMS na Eurotel zdarma. SMS na T-Mobile zdarma. SMS na Vodafone zdarma. SMS zdarma. SMS. Zdarma. Jak být šťastný. Shrek. Tokio Hotel. Bill Kaulitz. Tom Kaulitz. Georg Listing. Gustav Schäfer. Devilish. Schrei. Zimmer 483.


No řekněte četli jste někdy větší blbost-samozřekmě se nepočítá poviná četba do školy-:D Jestli chcete klidne si to zkopirujte zdroj uvadet nemusite ja sama to nasla asi na 10 blozích, a každej měl jinej zdroj :D

16. Kapitola

11. února 2010 v 17:06 | Rose |  Pobertovské Bradavice
Kapitola 16.
Před Křiklanovým večírkem


Ve čtvrtek večer už se mluvilo ve škole jen o Křiklanově večírku a každý se tam chtěl dostat.
"Tebe tam taky pozval?" ptala se Lily své drobné kamarádky.
"No jo," přitakala Mia.
"Hm. A s kým jdeš?" zeptala se zvědavě.
"Už jsem se domluvila, že tam půjdu s Robertem," řekla.
"Jo, jasně,"odpověděla Lily a potajmu se usmála. Už si několikrát všimla, jak na sebe, když se ten druhý nekouká, vrhají pohledy.
"A ty jdeš s kým?" otázala se Mia.
"Ještě nevím. Ale je to až zítra, tak se snad někdo najde," řekla bezstarostně Lily.
"Jak až zítra? Spíš už, ne?"
"Sim tě."
Mia se na ní zamyšleně podívala a přemýšlela, s kým by tak mohla její nejlepší kamarádka jít. "Co třeba s Thomasem?" navrhla.
"S tím už někdo jde. Slyšela jsem, jak zval jednu svoji spolužačku," řekla Lily.
"Tak co třeba s Martym z Mrzimoru? Ten se mi zdá celkem fajn. Už se uzdravil, ne?" navrhovala dál Mia.
"Myslím, že ještě ne," zamumlala Lily.

"A co Darin? Vipnej, hezkej, milej." pokračovala Mia.
"Já nevim. Mě přijde trapný, abych zvala, já, třináctiletá holka, nějaké kluky z pátého ročníku," odpověděla Lily.
"Vždyť je to jedno. Darinovi by to určitě nevadilo," namítla Mia. "A co třeba Larry?"
"Ten Havraspárák? Ani ne," zavrtěla hlavou Lily.
"Tak co Remus?" otázala se kamarádky Mia.
"Cože?" překvapeně se zeptala Lily a zamrkala svýma jasně zelenýma očima.
"Vždyť ten je celkem prima. Sice se kámoší tam s těma, ale jinak je milej. A vrátila jsi mu vůbec tu knihu?" nabízela hnědovláska.
"Jo, jasně, že jsem mu jí vrátila. A máš pravdu, je z těch čtyř nejlepší. Musím přiznat, že je cekem v pohodě. Ale stejně se mi nechce zvát Jamesova kamaráda, určitě by měl nějaký kecy,"poznamenala Lily.
"Tak Chester? Je z Mrzimoru a je strašně hodný. A umí hezky zpívat a hraje střelce ve famfrpálu."
"Ten mi zrovna moc sympatický nepřijde," namítla Lily.

"S tebou je to teda těžký. Jsi moc náročná a vybíravá. Vždyť je to jen na jeden večer!" vyčítala jí její kamarádka Mia.
"Ale, tak půjdu třeba se Severusem. Stejně se mi tam zrovna dvakrát nechce," bručela Lily.
"Tak takhle se mi ty odvděčíš? Já si tu namáhám hlavu, abych přišla na nějaký aspoň trochu rozumný kluky v Bradavicích a ty jen, no já nevim, třeba se Severusem, co si jako myslíš?" zeptala se naoko rozzlobeně Mia.
Po snídani druhého dne Lily uviděla v davu černé mastné vlasy a hned se za nimi rozeběhla. Dohnala je na schodištích do prvního patra a rychle se k nim prodrala.
"Ahoj, Severusi!" zavolala na něj.
Otočil se a pozdravil příchozí kamarádku.
"Nemám s kým jít na ten večírek, Seve. Tak kdybys měl v pátek večer čas, tak..."
"Jo jasně, Li!" Severusovi po tváři přeběhl šťastný výraz.
"Tak jo. Sejdeme se zítra třeba v sedm před jeho kabinetem?"
"Dobře," odpověděl Severus.
"Budu se těšit," usmála se na něj.
"Já teď spěchám, tak zase čau, Lily!" zavolal Severus a zmizel v houfu Zmijozelských.
Lily rychle doběhla po schodech nahoru a tam zaběhla do vedlejší chodby. Tam jí někdo chytil za ruku a ona překvapením vykřikla.

15. Kapitola

10. února 2010 v 16:43 | Rose |  Pobertovské Bradavice
Kapitola 15.
Bradavická šuškanda


"No jasně, nejdřív mi řekni mudlovská šmejdko, pak udělej smutné oči,
řekni promiň a pak mě pozvi na večírek!" zvolala naštvaně Lily.
"Ale vždyť už jsem se ti omluvil. Prosím, Evansová, přece bys mě neodmítla," škemral James.
"Možná, že by po tomhle pozvání skákala třetina holek do vzduchu, ale já bych tě klidně odmítla. A už jsem to taky mnohokrát udělala, a jestli nepřestaneš, tak to klidně ještě mnohokrát udělám. Takže být tebou už to nezkouším, ještě pořád mám na paměti tu dnešní hádku," řekla Lily naprosto klidně a Sirius se uchechtl.
"Takže ne?" zeptal se zklamaně James.
"Takže NE," přikývla Lily, James vykulil oči a zatvářil se zkroušeně, jako by to bylo kdo ví jaké překvapení, že ho Lily odmítla a Black se stále pochechtával. Když se Lily koukla na Remuse, viděla v jeho obličeji nepřítomný výraz a na Petra ani nebylo přes vytáhlého Siriuse vidět.
Pak už Lily odešla do ložnice a skupinka také odkráčela. Za chvilku ale Lily zase přicupitala zpátky ke svým kamarádům, kteří stále beze slova seděli a hleděli do ohně.


"Tak to bychom měli," zabručel Robert.


"Proč jsi jim to tak rychle odpustila, Li? Jsi mu měla dát nějaký pořádný úkol," namítla Mia k Lily.
"No jo, ale byla jsem tak překvapená, že se na nás nevytasil Potter s hůlkou, ale omluvou, že jsem najednou nevěděla, co říct," zasmála se Lily.

Když večer šly dívky na večeři, uviděly volné místo vedle Anny a Jane. Hned k nim zamířily a přisedly si vedle prvňaček.
"Tak jak jste se v noci dostali do ložnic? Všechno v pořádku?" otázala se děvčat Mia.
"Jo, potkali jsme McGonagallovou a ta nám strhla za každýho deset bodů, ale jinak v pohodě," řekla Anna.
"A co váš druhý den v Bradavicích? Jak to šlo?" zeptala se přátelsky Lily.
"Super. Máme dobrý profesory. Všechny hodiny ušly, až na ty dějiny," odpověděla nadšená Jane.
"Jo a taky přeměňování. Ta McGonagallová je dost přísná," doplnila jí Anna.
"Ale zato hodně naučí," poznamenala Jane.
"Jo, to teda jo," přidala se k ní Mia.
"A co vy? Slyšela jsem, že jste se nějak pohádali s Pobertama.
A pak, že ti, Lily, přinesl James Potter kytku, omluvil se ti a pak jste se prý i políbili," zajímala se hned Jane.
"COŽE? Tohle se povídá? Nesmíš věřit každé hlouposti, co ti kde kdo napovídá, Jane. V Bradavicích se toho spoustu přehání a bradavickou šuškandou se toho šíří tolik a za pár hodin je to třikrát tak přehnaný," nevěděla Lily, jestli se má smát nebo se zlobit.
"A jak to tedy bylo doopravdy?" zeptala se zaujatě Anna.
"No, to že jsem se s Potterem a Blackem pohádala, to je pravda. Ale to spíš tady Mia a já ji pak jen přišla na pomoc. James mi řekl mudlovská šmejdko a já se na něj naštvala. No, a ani ne za hodinu se mi zase přišel omluvit, takže je všechno v pořádku, i dkyž jsem na něj nejdřív dost vyjela. A proběhlo to BEZ kytek i BEZ pusy," dodala ještě Lily.
"Tak to je dobře, že se všechno konečně vyřešilo," řekla Jane.
"To jo. A teď se konečně pustíme do pořádnýho bradavickýho života! V pátek večírek, v sobotu Prasinky, pak famfrpálové zápasy a různé oslavy," řekla radostně Mia. "Juhůůůů!"

14. Kapitola

9. února 2010 v 19:04 | Rose |  Pobertovské Bradavice
Kapitola 14.
Omluva

Na Pottera se upřeli nevraživé pohledy všech tří kamarádů. Co ten tady chce? Jestli rychle nezmizí, tak se asi neudržím a vyšlu na něj nějaké opravdu ošklivé kouzlo, pomyslela si Lily.
Poberti k nim opatrně došli a když Remus strčil do Jamese a zašeptal něco jako "Tak dělej, Dvanácteráku!," tak ten konečně nervózně spustil.
"Víš, já bych se vám chtěl... jako... vlastně omluvit. Prostě promiňte, že jsem na vás křičel a že jsem tě, Lily (Konečně ne jednou Evansonová! pomyslela si nadšeně Lily), tak nazval. No... totiž... mrzí mě to," vysoukal ze sebe James, jindy tak sebejistý, teď ale v obličeji úplně červený.
Mia na něj překvapeně koukala a i Lily byla také příjemně překvapena. Potter a omluva? No, ty jo!
Lily dál mlčela a hleděla mu do očí a opravdu v nich nalezla lítost a i trochu strach. Ale přece jen mě nazval mudlovská šmejdko a říkal mi blbečku a ještě hodně dalšího, to nemůžu přeci jen tak přejít.
"Takže na mě začneš křičet, přestaneš nad sebou mít kontrolu, vykřičíš na celý třetí ročník, že jsem mudlovská šmejdka, aby to slyšeli i Zmijozeláci! No a pak přijdeš a řekneš: prostě promiňte!," vykřikla najednou Lily, celá rudá rozčílením.
"Já, já... je mi to opravdu líto. Ne-neměl jsem se přestat tak ovládat, Lily. Nechtěl jsem na tebe tak vyjet," řekl James a prosebně se na ni zadíval. Bylo znát, že opravdu ho to teď mrzí.
"To si jako myslíš, že ti okamžitě odpustím? Jako že se na to hnedka zapomene?" nechtěla mu to Lily jen tak prominout a pak se do něj pustila opravdu zhurta.
"Po tom co jsi udělal? Tak to jsi asi dost hodně naivní, nebo máš až přespříliš velké sebevědomí! Trochu se nad sebou zamysli, jestli si chceš v dospělosti někoho najít! Možná teď by se kvůli tobě zbláznily desítky holek, ale kdyby poznali, jak jsi doopravdy nafoukanej..." nepřestávala Lily a těch pár lidí, co bylo ve společenské místnosti začalo se zájmem poslouchat.
"L-lily, , totiž... prosím, já to tak nemyslel, já..." koktal vyděšeně James.
"Prej nemyslel! Tak proč jsi mi to říkal, když jsi to tak nemyslel! Příště teda radši mysli!" ječela dál Lily, která když už jednou začala, tak nechtěla přestat a chtěla ho ještě chvíli podusit.
"Už se to nikdy nestane, slibuji a... a příště si dám pozor, ono, ono to ze mě prostě... vlastně... tak jako... hned vylétlo, ani jsem nevěděl, co říkám... a totiž já jsem to... já nevím, co to do mě vjelo..." drmolil James.
"Tak nevěděl, co říkáš!? A jak to myslíš, že si příště dáš pozor? CO JSI MYSLEL TÍM PŘÍŠTĚ?" zařvala Lily, už opravdu hodně rozzlobená.
"Že... že... jako... jako prostě příště. No, jako že už nikdy v budoucnu se to nebude opakovat," mumlal James, nervózně přešlapával a očima propaloval svoje boty.
"Tak jako nikdy v budoucnu, jo?"
"No, totiž... já nevím, jak ti to říct. Ty to prostě nechceš pochopit, ale já toho opravdu lituji, chtěl bych to nevím jak moc vrátit, dal bych všechno za to, aby ses na mě už nezlobila. Co ještě můžu udělat, abys na mě přestala křičet? Řekni, co by sis přála a já se to pokusím splnit, pokud to bude jen trochu možné, jen prosím, odpusť mi to!" zvolal zoufale James. Lily byla trochu zaskočená, skoro si ani neuvědomila, jak hlasitě na něj do té doby křičela. Ale když viděla ten jeho zkroušený obličej, tak jí ho najednou bylo i trochu líto. Ale jen opravdu maličko.
"Dobře, už ti to přestanu vyčítat, i když nevím, jestli ti to vůbec někdy prominu,
ale ty ale musíš..." řekla po chvilce Lily a rychle vymýšlela, co by se jí tak hodilo, aby pro ni udělal, ale najednou na nic nemohla přijít. Aby jí napsal všechny úkoly na víkend? Ne, to zvládnu sama a celkem rychle. (Lily byla velice pilná a chytrá studentka.) Aby mi nakoupil v Prasinkách co nejvíce sladkostí? Ne, to je hloupý. A přece nebudu žádat něco od toho hlupáka.
"Srovnej tyhle knihy, já se jdu na chvilku natáhnout," řekla nakonec Lily a všichni vydechli překvapením. Mysleli si, co to bude za těžký a složitý úkol a ono jen srovnat knihy! A James vypadal dokonce i trochu zklamaně, ale hned se chopil knih a začal je srovnávat, jak ještě nikdy v životě nic nesrovnával a do tak úhledného komínku, že by to tak skoro nedokázala ani Lily.
"Ale když už je to všechno už v pořádku, tak nechtěla bys jít se mnou na ten Křiklanův večírek, Evansová?" zeptal se najednou James, když dorovnával poslední knížky a Lily kolem něj zrovna chtěla projít do dívčí ložnice. Už měl zase ten sebejistý výraz a po předchozí nervozitě nebylo ani památky.

A už je tu zase to známé oslovené, přelétlo Lily hlavou. Škoda,že už se to vrací do normálu. Pozvánky na rande, sebejistá prohrábnutí vlasů, machrování a předvádění se. Ach jo.

13. Kapitola

9. února 2010 v 17:06 | Rose |  Pobertovské Bradavice
Kapitola 13.
Ve společenské místnosti

Co si ten namyšlenej floutek myslí? Že mi bude jen tak říkat mudlovská šmejdko?
Lily po něm vrhla sérii vražedných pohledů a pak se uraženě obrátila a odkráčela na druhý konec chodby.
Mia začala na Jamese něco nesrozumitelně křičet, Sirius vypadal trochu zaskočeně a v Jamesových očích byla znát kapka lítosti, ale to, co řekl, už vrátit nemohl.
Pak tam konečně přišel profesor Křiklan a když uviděl Lily stojící samotnou u jedné stěny, hned se své rudovlasé oblíbenkyně začal vyptávat, co se děje a pozval ji na jeho večírek, který se měl konat v pátek večer. Lily jen něco zamumlala a šla do třídy a tam sebou plácla do lavice vedle Severuse.
"Proč jsi se tam hádala s těma blbcema?" zeptal se jí tiše.
"To... to je jedno," pípla Lily.
Severus, který se v pocitech ostatních a často ani těch vlastních moc nevyznal, už mlčel, ale přesto si nemohl nevšimnout Lilyiny mírně naštvané, ale také hlavně zamyšlené a smutné tváře.
Na konci hodiny, kdy pan Křiklan jako skoro pokaždé pochválil Severuse a Lily za nejlepší lektvar, se kamarádky odebraly do společenské místnosti. Měly jednu hodinu volnou a tak se ji rozhodly věnovat pro úkoly.
Když prošly pod obrazem Buclaté dámy, rychle si zabraly židle u stolů, i když tam teď stejně moc nebelvírských studentů nebylo. Vytáhly si učebnice a pustily se do pojednání o bubácích. Lily byla však myšlenkami úplně jinde.
"Ten Potter je takový namyšlenec. Co si jen myslí? Nechápu, jak po něm může letět půlka holek," začala opatrně Mia.
Lily jen něco zabručela. Mudlovská šmejdko jí ještě nikdo nenazval. A byla by ráda, kdyby se tak ani nikdy nestalo.
"Pořád nechápu, jak ti to mohl říct, myslela jsem, že..." nedořekla větu Mia.
"To už je jedno," zamumlala Lily a začala psát o tom, že
proč se neví, jak bubák doopravdy vypadá.
"No, není to jedno. Mě si Sirius
klidně řekne, že jsem pitomá, tobě řekne James, že jsi mudlovská šmejdka a to tedy moc jedno není."
"A jak to chceš asi vyřešit?" zeptala se Lily a nepřestávala psát.
"Zatím nevím, ale nějak to určitě vyřeším," řekla zamyšleně Mia.
"Už tě vidím," řekla jí trochu posměšně Lily a pak už nikdo z nich nepromluvil až do té doby, co k nim přišel Robert.
"Ahoj, holky. Dneska nám dřív skončilo jasnovidectví, tak jsem šel sem, a koho tu nevidím?! Tak co? Ještě jsem dneska neviděl Poberty. Jak se tvářili?" zeptal se vesele.
Když viděl, že dál mlčí, otázal se jich, jestli se něco neděje.
"Pohádali jsme se s nimi. Tedy jen s Potterem a Blackem, ty dva druhý jsem tam nikde neviděla," řekla Lily.
"A?"
"No, nic. Pak přišel Křiklan a my už museli jít do třídy," dopověděla to Lily.
"Takže se vlastně nic nestalo?" zeptal se s úlevou v hlase Robert.
"No, vlastně ani ne," zalhala Lily. Nechtělo se jí o tom nikomu vyprávět. Měla na Jamese hroznou zlost. Už ani nevěděla, jestli bylo lepší, když jí zval pořád na rande a nebo když jí teď nadával. Asi to rande. Teda skoro určitě. To se dalo odmítnout a většinou mu k tomu odmítnutí přidala ještě nějakou nadávku. Ale teď když na ní začal křičet, tak to byla dost nezvyklá zkušenost. A bylo jí kvůli tomu hrozně smutně a nejraději by se rozbrečela. Takhle hnusně se s nikým v životě nepohádala.
"Ale jo, jo. Stalo. Black se pak na Lily rozkřičel, když se mě zastala a začal jí nadávat až do mudlovské šmejdky. A ví o tom celý třetí ročník, protože se to stalo, zrovna když jsme čekali na hodinu lektvarů," řekla Mia rázně.
"Aha," hlesl Robert. "To je od něj vážně hnusný."
"To teda," přitakala Mia.
"Jestli se Li neomluví, tak ho nejspíš zabiju. Co si to vůbec dovoluje?" naštvaně prohlásil Robert.
"Díky za podporu. Ale na Miu byl taky dost hroznej," řekla Lily zachmuřeně.
"Jen ať se zkusí ukázat a uvidí!" prohlásila Mia bojovně a Robert s Lily s ní hned souhlasili.
V tu chvíli se odklopil obraz a tam stál James a za ním i zbytek jeho party.

12. Kapitola

7. února 2010 v 15:39 | Rose |  Pobertovské Bradavice
Kapitola 12.
Hádka

Druhý den se Mia po obědě vydala na lektvary. Lily si musela ještě zajít do knihovny a řekla, že tam hned dorazí. Před učebnou lektvarů do sebe Mia a Sirius málem vrazili.
"Co děláš, ty idiote?" vyjel na ni hned Sirius.
"Tak promiň, že se nekoukáš na cestu," odpověděla vyrovnaným hlasem Mia.
"Jako by ti nestačilo, že jste si na nás v noci počkali, vydírali nás a chtěli nám ukrást plášť. Ne, ty si musíš ještě vyskakovat," útočil do ní pořád Sirius.
"Klídek, Blacku. Je to vaše vina, že si nehlídáte svoje věci," tiše odvětila hnědovláska.
"No, jo. Naše malá Mia, taková hodná holčička. Ta by nikdy na nikoho žádnou lest nepoužila," dorazil k nim James a hned se zapletl do debaty.
"Ne, to by se opravdu nemohlo stát. Že bych na někoho použila chytře jeho vlastní zbraň, to nepřichází v úvahu," usmála se Mia. "A stejně, tenhle nápad měla Lily."
"Aha. Tak Lilynka. Další srab. Určitě už jste všem hned nakecali, že máme neviditelný plášť!" vykřikl naštvaně Sirius.
"Tak to není pravda. Tajemství, to zase zachovat dokážeme," ohradila se bleskově Mia. "Ale pokud to budeš vyřvávat na celou školu, tak se to stejně všichni dozví.
"No jasně, úplně ti věřím! Ty a udržení tajemnství!" zaječel už dost naštvaný James.
To je divný, že ještě nikdo nevytáhl hůlku, pomyslela si Mia.

"To bude pohodě, Jamesi. Zkus pozvolna dýchat a bude to dobrý. Jen klid," začala si z něj utahovat Mia.
"Buď zticha, ty jedno náno! Na ty tvoje řeči nemám náladu," už se neovládal James a začal na ní křičet, až se polovina studentů postávajících na chodbě na dohadující se trojici otočila.
"Ale mě to docela baví," poznamenala stále klidně Mia.
"A někoho třeba už ne, víš?" vybuchl Sirius.
"A někdo si třeba myslí, že jsi nafoukanej debil, víš?" nedala se Mia.
Siriusovi zmizel z tváře sebejistý výraz a už se taky přestával ovládat. Jak ho tahle malá protivná holka jen doháněla k šílenství.
"TY JSI FAKT ÚPLNĚ PITOMÁ!" řval rozzlobený Sirius.
"Ty máš co říkat," mluvila stále s úsměvem Mia, ale v očích se jí zračila zlost. Tohle povýšené Siriusovo chování už ji někdy dost štvalo. A to třeba právě teď.
"Jo, já mám co říkat, slečinko!" zakřičel tím svým protivným hlasem Sirius.
"No jasně! Nevím, kdo zapomíná věci a to jedny z nejcennějších věcí, v učebnách!" ušklíbla se Mia.
"Dej si pozor! Někdo by ti mohl přerazit tu tvojí upovídanou..." začal James, ale Mia ho přerušila.
"Slušně, Pottere, nebo by ti mohla moje hůlka, samozřejmě jen tak omylem, něco provést."
"Pochybuji, že by sis troufla," řekl pohrdavě Sirius už trochu klidnějším tónem.
"Sice to od vás moc čestné není, dva kluci na jednu holku, ale mě by to nevadilo," odpověděla Mia.
"Si nějak věříš," začal zase zvyšovat hlas James.
"To teda jo," odsekla Mia sebejistě, ale v duchu se tak vůbec necítila. Tahle hádka buď skončí usmířením nebo soubojem. A pro to první to moc nevypadá.

"Ale v noci ses zrovna moc nečinila, ten plášť jsem ti v pohodě vytrhnul a pak jsi ani nestihla vytáhnout hůlku, Maynová!" vyštěkl na ní rozezleně Sirius.
Najednou Mia uviděla, že si k nim razí cestu Lily a když k nim dorazila a spatřila na jedné straně rozčilenou Miu a na druhé křičícího Siriuse s Jamesem, hned se začala vyptávat, co se děje.
"Ale, co by se dělo. Tady mladý pan Black a Potter se nedokážou smířit s tím, že jsme je v noci málem porazili," pověděla jí Mia.
"Ale stejně jsme vám plášť nakonec vzali!" zaječel James Potter, až jeho hlas začal přeskakovat do nepřirozených výšin.
"A pak jste zbabělsky utekli," dořekla Mia.
"No, tak je nech, když si pořád musí dokazovat, že jsou ti nejlepší a nevětší machři na světě," domlouvala jí hned Lily.
"A co si jako myslíš, blbečku? ŽE JSME VÁM PLÁŠŤ MĚLI DAROVAT?" křičel James na celé Bradavice. Že by na Lily James takhle vyjel, to se ještě nestalo, pomysela si Mia. Tak to je opravdu vážný.
"Ne, ale mohli jste třeba říct: Jé, vy jste našli náš neviditelný plášť? Mohli byste nám ho PROSÍM vrátit. Budeme vám moc vděčný. Nebo tak něco," houkla mu rozzlobeně Lily do ucha.
"Tak to už je opravdu trochu moc! My jsme se vám jako měli o plášť ještě prosit, jo? Tak to už si myslíš asi trochu moc. Musíš nás celej život jen urážet? Ty...ty jedna pitomá, hnusná... ty...mudlovská šmejdko!" přestal se už úplně ovládat James a Lily s Miou jen překvapeně zalapaly po dechu.

11.Kapitola

6. února 2010 v 18:09 | Rose |  Pobertovské Bradavice
Kapitola 11.
Past

"Ale ne!" zakřičel zčistajasna James.
Čtyřka nerozlučných kamarádů už ležela aspoň pět minut v posteli a každý z nich se zaobíral svýma myšlenkami.
"Co zas je?" otázal se Remus.
"My tam nechali neviditelný plášť!" zanaříkal James.
"Trollí oka, mozkomoří drápy, zadek Malfoye," bručel si Sirius nějaký právě vymyšlený nadávky.
"A kde?" zajímal se hned Petr.
"Nejspíš v tý učebně přeměňování! Vždyť jsme tam přece šli pod pláštěm a tam jsme si ho sundali a asi ho tam někde nechali. Hlavní je, že když Mayová něco uviděla, tak mi utíkali do ložnice a na plášť ani nepomysleli," řekl James.
"Tak pro něj hned skočíme," navrhl Sirius a všichni souhlasili.


Vylezli ven ze společenské místnosti a zamířili do nejbližší učebny. Tam všichni zalezli pod katedru, otevřeli hnědý poklop, který splýval s podlahou, a bylo ho možno otevřít jen patřičným heslem, které však dobře znali a za pár vteřin už se plazili tajnou chodbou. Ta vyústila ve skříni učebny přeměňování. Když z ní všichni vyskákali, tak místo aby se pustili do hledání neviditelného pláště, tak najednou všichni leknutím málem vyskočili.
Proti nim se náhle objevila trojice spolužáků.
"Maynová?" otázal se překvapeně Remus.
"Evansová?" hlesl užasle James.
"Weasly?" zahuhlal zaskočený Petr.
"A sakra!" zaklel Sirius.
Všichni tři na ně mířili nataženýma hůlkami a Mia držela pod paží neviditelný plášť.
"Tak, teď si všichni posaďte a odpovíte nám na pár otázek," řekl výhružným tónem Robert.
Nemohli nic namítat, protože na ně mířili třemi hůlkami a tak se raději posadili na židle. James si začal nervózně prohrabávat vlasy, Sirius si mnul ruce, Remus byl celý červený a Petr těkal očima sem a tam.
"Takže, za prvé: jak jste sem přišli? Tajnou chodbou?" začala Mia.
"Ne asi," odsekl Sirius.
"Čí z vás je tenhle neviditelný plášť?" pokračoval výslech.
Potter na chvíli zaváhal. Má zapírat? Ne, stejně vědí, že patří někomu z nich, tak už je celkem jedno, že budou i vědět že je můj.
"Je to můj plášť!" řekl s trochou pyšnosti James.
"Ví o něm ještě někdo jiný kromě vás čtyř?" ujal se slova zase Robert.
"No, jasně, vykládali jsme o tom celé škole. James má neviditelný plášť! James má neviditelný plášť!" odpověděl s ironií v hlase Sirius Black.
"A jak jsi k němu přišel?" zeptala se pro změnu Lily Jamese a Siriuse si nevšímala.
"Tak to už se trochu moc ptáte, nemyslíte?" vyjel Sirius Black, který si všiml, že všichni už spustili neopatrně ruce s hůlkami a než stačili zareagovat, byl u nich a vytrhl Mie plášť. Remus pohotově vytáhl hůlku a hned je odzbrojil. Pak vlezli všichni čtyři do skříně a zabouchli ji za nimi.
"Tak jsme se přece jen nemýlili. Je jejich," zamumlala Lily. "Škoda, že jsme je si ho nechali jen tak vzít. Teď na ně budeme muset dávat ještě větší pozor."

10.Kapitola

5. února 2010 v 17:25 | Rose |  Pobertovské Bradavice
Kapitola 10.
Profesorka McGonagallová

Thomas, Maja, Darin, Anna a Jane se rozeběhli po schodišti dolů, do druhého patra. Tam zabočili chodbou doprava a utíkali jako o život. Najednou se z vedlejší chodby vynořila nějaká profesorka, které mohlo být tak třicet, čtyřicet, těžko říct. Měla svoje hnědé vlasy na týle svázané do drdolu, velice přísný výraz a očima je doslova probodávala.
"D-dobrý den, paní profesorko McGonagallová. Víte, my jsme, my jsme totiž...jenom tak...vlastně, my...." zakotal se Thomas.
"Spíš dobrý večer, ne-li už ráno!" řekla tichým ostrým hlasem ta vážně se tvářící profesorka.
"Je přece první dne, tak to byste nám nemohla dát školní trest, ne?" zkusil to optimisticky Darin.
"To byste se divil!" odpověděla rázně profesorka.
Musím něco udělat. Přece si hned nezkazím první týden v Bradavicích nějakým trestem. Vždyť jsem tu poprvé, tak by snad mohla přimhouřit oči, pomyslela si Jane.
Nasadila svůj nevinný výraz, trochu protáhla ten andělský obličejík, našpulila rtíky a upřela na ní svým velkýma modrýma očima prosebný pohled a začala nepřetržitě mrkat očima. Vypadala opravdu strašně nevinně a lítostivě, a přestože jí to skoro vždy procházelo, to neznala paní McGonagallovou.

"Ach, paní profesorko. Víte, chtěla jsem se porozhlédnout po škole s mojí kamarádkou Annou a Thomas, Darin a Maja nás chtěli doprovodit, aby nám to tu vše ukázali, ale to víte, je toho tu tolik a tak úžasnou stavbu jsem v životě neviděla, no, paní profesorko, prostě mě to celé strašně uchvátilo a chtěla jsem si toho tu prohlédnout, co nejvíce. A tak se naše procházka trochu protáhla. Nevíme kolik je hodin a taky jsem si ještě nikdy nečetla školní řád, chtěla jsem se do toho pustit až zítra a proto prosím o prominutí. Je mi to moc líto a...a...už se nikdy v noci nebudu procházet po chodbách," drmolila Jane.
"Nezkoušejte na mě žádné obličeje a ani výmluvy," řekla zase paní profesorka McGonagallová. "Dost mě překvapuje, že tu vidím hned dvě studentky prvního ročníku, ale nemyslete si, že kvůli tomu vám vše hned prominu. Srážím Nebelvíru za každého deset bodů a buďte rádi, že nedostanete žádný školní trest! A teď upalujte do postelí, jestli ještě někoho z vás nachytám v noci chodit hradem, tak už se trestu nevyhnete."
Všech pět studentů se rychle rozloučilo a rozeběhlo se zpět do ložnic.
Těsně před obrazem Buclaté dámy však narazili na Protivu. Ten si hend začal prozpěvovat.

"Pět našich dítek rozmilých,
si v noci kráčí chodbami.
Nedbají školních pravidel dobrých,
a i ty pěkné dívenky svojí pověst si níčí.
Kráčí si, jako by jim to tu patřilo
a jako by se jim obcházení pravidel kdovíjak dařilo."

Rychle po Protivovi hodili kopím, které vzali nějakému brnění na chodbě. Pak Thomas řekl heslo a všichni zmizeli v nebelvírské společenské místnosti.

Jane ležela v posteli a přemášlela. Byla plná radosti a příjemné únavy.
Tady je to tak krásné. Bradavice jsou ještě lepší, než jsem si je představovala. Už první den jsem si tu užila tolik legrace, většina studentů je tu moc sympatických a přátelských a podle toho, jaká profesorka přeměňování, paní McGonnagallová vypadá, budu umět za chvilku přeměnit strom na papouška. Ještě, že jsem v Nebelvíru, máma mi vyprávěla, že tu byla taky. Ale s tím mým výrazem asi daleko na této škole nedojdu. No jo, tak se příště hold nenecháme nachytat."

2. Kapitola

4. února 2010 v 19:57 | Lily |  Juniorské Bradavice

2. Kapitola
Chybami se klobouk učí


Když vystoupili z vlaku, uslyšeli dobře známý, Hagridův hlas. Od prázdnin mu přibilo pár škrábanců, ale jinak vypadal úplně v pořádku. Jeho vousy se teď více podobali vousům zesnulého Albuse Brumbála-bily bílé a taky trochu delší, než za dob jejich rodičů-, ale Hagridova povaha se nezměnila. Hned jak je viděl, zamával ne ně a Albus i Rose k němu zamířili, zatímco James šel ke kočárům.
Když James dorazil do velké síně byla většina míst u nebelvírského stolu obsazena. A pak konečně… Pomalu vstoupili do velké síně všechny děti v čele s profesorkou Rosalie Luteinovou, která byla ředitelkou mrzimorské koleje. Když došli až na druhý konec velké síně a profesorka Luteinová položila moudrý klobouk na stoličku. Celá stín ztichla a moudrý klobouk začal zpívat:
Já jako klobouk vypadám
a taky klobouk jsem,
ale ne jen tak leckterý
já jsem klobouk,

přímo z Bradavic!
Jak odkaz přátel věrných čtyř,
do kolejí vás zařadím,
Havraspár, kde pořád vědět chtějí víc,
Nebelvír, patří udatným.
Ve Zmijozelu, tam ničeho se neštítí
do Mrzimoru milí a hodní zamíří.
Já však udělal jednu chybu,
a tak ji teď napravím,
ať přijde ke mně teď hned znovu,
dítko jménem…
Celá velká síň zašuměla očekáváním.
…Scorpius Malfoy!!!
Nic se nedělo, až po chvíli se od zmijozelského stolu zvedl onen bledý chlapec, co seděl s James v kupé. Pomalu, pomalounku zamířil k moudrému klobouku. Oči všech přítomných v síni se upírali pouze k jedinému bodu, k němu. Všichni studenti valili oči a i učitelé se tvářili hodně překvapeně. Nakonec Scorpius došel až k moudrému klobouku…