Pravda se skrývá ve snech...

12. Kapitola

7. února 2010 v 15:39 | Rose |  Pobertovské Bradavice
Kapitola 12.
Hádka

Druhý den se Mia po obědě vydala na lektvary. Lily si musela ještě zajít do knihovny a řekla, že tam hned dorazí. Před učebnou lektvarů do sebe Mia a Sirius málem vrazili.
"Co děláš, ty idiote?" vyjel na ni hned Sirius.
"Tak promiň, že se nekoukáš na cestu," odpověděla vyrovnaným hlasem Mia.
"Jako by ti nestačilo, že jste si na nás v noci počkali, vydírali nás a chtěli nám ukrást plášť. Ne, ty si musíš ještě vyskakovat," útočil do ní pořád Sirius.
"Klídek, Blacku. Je to vaše vina, že si nehlídáte svoje věci," tiše odvětila hnědovláska.
"No, jo. Naše malá Mia, taková hodná holčička. Ta by nikdy na nikoho žádnou lest nepoužila," dorazil k nim James a hned se zapletl do debaty.
"Ne, to by se opravdu nemohlo stát. Že bych na někoho použila chytře jeho vlastní zbraň, to nepřichází v úvahu," usmála se Mia. "A stejně, tenhle nápad měla Lily."
"Aha. Tak Lilynka. Další srab. Určitě už jste všem hned nakecali, že máme neviditelný plášť!" vykřikl naštvaně Sirius.
"Tak to není pravda. Tajemství, to zase zachovat dokážeme," ohradila se bleskově Mia. "Ale pokud to budeš vyřvávat na celou školu, tak se to stejně všichni dozví.
"No jasně, úplně ti věřím! Ty a udržení tajemnství!" zaječel už dost naštvaný James.
To je divný, že ještě nikdo nevytáhl hůlku, pomyslela si Mia.

"To bude pohodě, Jamesi. Zkus pozvolna dýchat a bude to dobrý. Jen klid," začala si z něj utahovat Mia.
"Buď zticha, ty jedno náno! Na ty tvoje řeči nemám náladu," už se neovládal James a začal na ní křičet, až se polovina studentů postávajících na chodbě na dohadující se trojici otočila.
"Ale mě to docela baví," poznamenala stále klidně Mia.
"A někoho třeba už ne, víš?" vybuchl Sirius.
"A někdo si třeba myslí, že jsi nafoukanej debil, víš?" nedala se Mia.
Siriusovi zmizel z tváře sebejistý výraz a už se taky přestával ovládat. Jak ho tahle malá protivná holka jen doháněla k šílenství.
"TY JSI FAKT ÚPLNĚ PITOMÁ!" řval rozzlobený Sirius.
"Ty máš co říkat," mluvila stále s úsměvem Mia, ale v očích se jí zračila zlost. Tohle povýšené Siriusovo chování už ji někdy dost štvalo. A to třeba právě teď.
"Jo, já mám co říkat, slečinko!" zakřičel tím svým protivným hlasem Sirius.
"No jasně! Nevím, kdo zapomíná věci a to jedny z nejcennějších věcí, v učebnách!" ušklíbla se Mia.
"Dej si pozor! Někdo by ti mohl přerazit tu tvojí upovídanou..." začal James, ale Mia ho přerušila.
"Slušně, Pottere, nebo by ti mohla moje hůlka, samozřejmě jen tak omylem, něco provést."
"Pochybuji, že by sis troufla," řekl pohrdavě Sirius už trochu klidnějším tónem.
"Sice to od vás moc čestné není, dva kluci na jednu holku, ale mě by to nevadilo," odpověděla Mia.
"Si nějak věříš," začal zase zvyšovat hlas James.
"To teda jo," odsekla Mia sebejistě, ale v duchu se tak vůbec necítila. Tahle hádka buď skončí usmířením nebo soubojem. A pro to první to moc nevypadá.

"Ale v noci ses zrovna moc nečinila, ten plášť jsem ti v pohodě vytrhnul a pak jsi ani nestihla vytáhnout hůlku, Maynová!" vyštěkl na ní rozezleně Sirius.
Najednou Mia uviděla, že si k nim razí cestu Lily a když k nim dorazila a spatřila na jedné straně rozčilenou Miu a na druhé křičícího Siriuse s Jamesem, hned se začala vyptávat, co se děje.
"Ale, co by se dělo. Tady mladý pan Black a Potter se nedokážou smířit s tím, že jsme je v noci málem porazili," pověděla jí Mia.
"Ale stejně jsme vám plášť nakonec vzali!" zaječel James Potter, až jeho hlas začal přeskakovat do nepřirozených výšin.
"A pak jste zbabělsky utekli," dořekla Mia.
"No, tak je nech, když si pořád musí dokazovat, že jsou ti nejlepší a nevětší machři na světě," domlouvala jí hned Lily.
"A co si jako myslíš, blbečku? ŽE JSME VÁM PLÁŠŤ MĚLI DAROVAT?" křičel James na celé Bradavice. Že by na Lily James takhle vyjel, to se ještě nestalo, pomysela si Mia. Tak to je opravdu vážný.
"Ne, ale mohli jste třeba říct: Jé, vy jste našli náš neviditelný plášť? Mohli byste nám ho PROSÍM vrátit. Budeme vám moc vděčný. Nebo tak něco," houkla mu rozzlobeně Lily do ucha.
"Tak to už je opravdu trochu moc! My jsme se vám jako měli o plášť ještě prosit, jo? Tak to už si myslíš asi trochu moc. Musíš nás celej život jen urážet? Ty...ty jedna pitomá, hnusná... ty...mudlovská šmejdko!" přestal se už úplně ovládat James a Lily s Miou jen překvapeně zalapaly po dechu.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Kiara Kiara | E-mail | Web | 8. února 2010 v 13:08 | Reagovat

pekne poviedkz a diki za komentar!!! :-)

2 Kiara and Alis Kiara and Alis | E-mail | Web | 8. února 2010 v 19:19 | Reagovat

OK diki za komentarre a bola by som rada keby sme si navzajom komentovali blog.Vies by sme sa takto pobavili.Mas fakt pekny blog!! :-)

3 S. S. | 6. května 2011 v 18:22 | Reagovat

To bylo hustý! :-D

4 Evushka Evushka | Web | 29. února 2016 v 13:53 | Reagovat

Popravde, príde mi to príliš uhučané. Také, že sa to točí len okolo jednej veci a to zbytočnej hádky. Moc naťahované, jediné čo tam graduje je krik na oboch stranách. Ako kapitola na blog beriem, lebo tu sa ťažko čítajú dlhé texty, ale do knihy by som to dala len ako jednu pasáž.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama