Pravda se skrývá ve snech...

14. Kapitola

9. února 2010 v 19:04 | Rose |  Pobertovské Bradavice
Kapitola 14.
Omluva

Na Pottera se upřeli nevraživé pohledy všech tří kamarádů. Co ten tady chce? Jestli rychle nezmizí, tak se asi neudržím a vyšlu na něj nějaké opravdu ošklivé kouzlo, pomyslela si Lily.
Poberti k nim opatrně došli a když Remus strčil do Jamese a zašeptal něco jako "Tak dělej, Dvanácteráku!," tak ten konečně nervózně spustil.
"Víš, já bych se vám chtěl... jako... vlastně omluvit. Prostě promiňte, že jsem na vás křičel a že jsem tě, Lily (Konečně ne jednou Evansonová! pomyslela si nadšeně Lily), tak nazval. No... totiž... mrzí mě to," vysoukal ze sebe James, jindy tak sebejistý, teď ale v obličeji úplně červený.
Mia na něj překvapeně koukala a i Lily byla také příjemně překvapena. Potter a omluva? No, ty jo!
Lily dál mlčela a hleděla mu do očí a opravdu v nich nalezla lítost a i trochu strach. Ale přece jen mě nazval mudlovská šmejdko a říkal mi blbečku a ještě hodně dalšího, to nemůžu přeci jen tak přejít.
"Takže na mě začneš křičet, přestaneš nad sebou mít kontrolu, vykřičíš na celý třetí ročník, že jsem mudlovská šmejdka, aby to slyšeli i Zmijozeláci! No a pak přijdeš a řekneš: prostě promiňte!," vykřikla najednou Lily, celá rudá rozčílením.
"Já, já... je mi to opravdu líto. Ne-neměl jsem se přestat tak ovládat, Lily. Nechtěl jsem na tebe tak vyjet," řekl James a prosebně se na ni zadíval. Bylo znát, že opravdu ho to teď mrzí.
"To si jako myslíš, že ti okamžitě odpustím? Jako že se na to hnedka zapomene?" nechtěla mu to Lily jen tak prominout a pak se do něj pustila opravdu zhurta.
"Po tom co jsi udělal? Tak to jsi asi dost hodně naivní, nebo máš až přespříliš velké sebevědomí! Trochu se nad sebou zamysli, jestli si chceš v dospělosti někoho najít! Možná teď by se kvůli tobě zbláznily desítky holek, ale kdyby poznali, jak jsi doopravdy nafoukanej..." nepřestávala Lily a těch pár lidí, co bylo ve společenské místnosti začalo se zájmem poslouchat.
"L-lily, , totiž... prosím, já to tak nemyslel, já..." koktal vyděšeně James.
"Prej nemyslel! Tak proč jsi mi to říkal, když jsi to tak nemyslel! Příště teda radši mysli!" ječela dál Lily, která když už jednou začala, tak nechtěla přestat a chtěla ho ještě chvíli podusit.
"Už se to nikdy nestane, slibuji a... a příště si dám pozor, ono, ono to ze mě prostě... vlastně... tak jako... hned vylétlo, ani jsem nevěděl, co říkám... a totiž já jsem to... já nevím, co to do mě vjelo..." drmolil James.
"Tak nevěděl, co říkáš!? A jak to myslíš, že si příště dáš pozor? CO JSI MYSLEL TÍM PŘÍŠTĚ?" zařvala Lily, už opravdu hodně rozzlobená.
"Že... že... jako... jako prostě příště. No, jako že už nikdy v budoucnu se to nebude opakovat," mumlal James, nervózně přešlapával a očima propaloval svoje boty.
"Tak jako nikdy v budoucnu, jo?"
"No, totiž... já nevím, jak ti to říct. Ty to prostě nechceš pochopit, ale já toho opravdu lituji, chtěl bych to nevím jak moc vrátit, dal bych všechno za to, aby ses na mě už nezlobila. Co ještě můžu udělat, abys na mě přestala křičet? Řekni, co by sis přála a já se to pokusím splnit, pokud to bude jen trochu možné, jen prosím, odpusť mi to!" zvolal zoufale James. Lily byla trochu zaskočená, skoro si ani neuvědomila, jak hlasitě na něj do té doby křičela. Ale když viděla ten jeho zkroušený obličej, tak jí ho najednou bylo i trochu líto. Ale jen opravdu maličko.
"Dobře, už ti to přestanu vyčítat, i když nevím, jestli ti to vůbec někdy prominu,
ale ty ale musíš..." řekla po chvilce Lily a rychle vymýšlela, co by se jí tak hodilo, aby pro ni udělal, ale najednou na nic nemohla přijít. Aby jí napsal všechny úkoly na víkend? Ne, to zvládnu sama a celkem rychle. (Lily byla velice pilná a chytrá studentka.) Aby mi nakoupil v Prasinkách co nejvíce sladkostí? Ne, to je hloupý. A přece nebudu žádat něco od toho hlupáka.
"Srovnej tyhle knihy, já se jdu na chvilku natáhnout," řekla nakonec Lily a všichni vydechli překvapením. Mysleli si, co to bude za těžký a složitý úkol a ono jen srovnat knihy! A James vypadal dokonce i trochu zklamaně, ale hned se chopil knih a začal je srovnávat, jak ještě nikdy v životě nic nesrovnával a do tak úhledného komínku, že by to tak skoro nedokázala ani Lily.
"Ale když už je to všechno už v pořádku, tak nechtěla bys jít se mnou na ten Křiklanův večírek, Evansová?" zeptal se najednou James, když dorovnával poslední knížky a Lily kolem něj zrovna chtěla projít do dívčí ložnice. Už měl zase ten sebejistý výraz a po předchozí nervozitě nebylo ani památky.

A už je tu zase to známé oslovené, přelétlo Lily hlavou. Škoda,že už se to vrací do normálu. Pozvánky na rande, sebejistá prohrábnutí vlasů, machrování a předvádění se. Ach jo.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 kAtTYnQaA kAtTYnQaA | Web | 10. února 2010 v 4:47 | Reagovat

ahOJkYy nEchcEš se u mE nA blOgu zůčAsnit sOutěže SONC(celebrita)
jEsi jO tAk sE prOSíííM zApiš... http://celebs-cz.blog.cz/1002/sonb-prihlaska-1 tAdYy děkUjU mOC..inááK kráásNEj blOGg

2 Evushka Evushka | Web | 1. března 2016 v 9:38 | Reagovat

Príbeh ako celok sa mi páči. Ale mám pár vytknutí. Okrem toho, že často opakuješ slová v jednej vete ako "už...už", "ale.....ale", dosť predlžuješ hádky, a veľmi stupňuješ. Neviem, či sama sa zvykneš takto hádať alebo by si sa takto chcela hádať, pripomína mi to telenovelu. Zveličenie hádok. Lily som vždy brala ako dobráčku, slušnú, milú študentku, čo sa skôr zvrtne na päte a nahnevane odíde, nie, že bude vrieskať po klubovni ako mandragora, alebo ten list, čo dostal Ron od svojej mamy. Takže možno by som sa do budúcnosti vyvarovala takýchto hádok, skrátila ich a rozvíjala príbeh iným smerom.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama