Pravda se skrývá ve snech...

18.Kapitola

22. února 2010 v 19:46 | Rose |  Pobertovské Bradavice
Kapitola 18.
Pěkně strávený večer

Po večeři obě kamarádky navlékly společenské šaty a každá té druhé vykouzlila na hlavě krásný účes. Pak se vydali na večírek a Mia pořád musela myslet na to, jestli by to opravdu měla zkusit na post střelkyně. Samozřejmě, že si to moc přála, ale měla taky pochybnosti, jestli by ji opravdu vzali. No, za zkoušku přece nic nedá a ta nová kapitánka vypadala dost kamarádky.
Když Lily a Miou došly před Křiklanův kabinet, už tam na ně čekali Severus s Robertem. Každá z nich se přitočila ke svému partnerovi a vešli do kabinetu. Ke všem hned přispěchal pan profesor a začal je představovat všem možným lidem. Potom se Mie najednou ztratili v davu z očí Lily a Severus, proto si sedla jen s Robertem k jednomu stolu a začali se ládovat obloženými chlebíčky a pili máslové ležáky.
Mia si říkala, že by měla nějak začít konverzaci, ale netušila jak. Naštěstí po chvilce začal mluvit Robert.
"Tak jaký máte letos profesory?" začal a nespouštěl pohled s Miiných čokoládových očí.
"Skoro stejné jako loni," odpověděla vyhýbavě Mia, protože se jí nechtěli rozvádět dlouhé řeči o profesorech. Zrovna vypadla z víru učení a úkolů a tak si od něj chtěla na večírku odpočinout a ne se o něm začít bavit. Robert naštěstí hned začal s jiným tématem.
"Proč se vlastně Lily kamarádí se Sneapem?"
"No, protože se znají už od malička a myslím, že je to první kouzelník, kterého potkala a nikoho jiného v prvním ročníku neznala," odvětila Mia.
"Aha. A ty ses s ní skamarádila kdy?" ptal se dál zaujatě Robert.
"Na konci prvního ročníku," řekla Mia a začala vyprávět, jak se to stalo. Robert je moc milý. Konečně někdo, kdo mi opravdu naslouchá a zajímá ho to, ne jen znuděně přikyvuje a myšlenkami je úplně jinde, pomyslela si Mia nadšeně.
Potom si ještě dlouhou chvíli povídali a Mia začala poznávat, že si s Robertem čím dál tím víc rozumí. Měli na věci stejné nebo aspoň podobné názory a hodně společných témat. Robert jí vyprávěl, jak byl o prázdninách u svého bratrance Arthura a Mia zase, jak v červenci navštívila Českou republiku a to hlavně Prahu.
Později se začal zpočátku nudná párty rozjíždět a uprostřed se utvořil prostor, na kterém začaly postupně tancovat ty nejodvážnější páry, ale za chvíli už skoro všichni. Hudba se linula od někuď z neznáma a Mia si uvědomila, že je na to, že je na večírku profesora Křiklana docela vkusná.
Robert se jí zeptal, jestli by si nechtěla jít zatancovat a ona tedy šla. Zjistila, že Robert tancuje dost dobře a tak se nemusela ani tak soustředit na kroky, jen se vpíjela očima do těch jeho a on ji tiskl k sobě, tak jemně a přitom pevně. Cítila se s ním v bezpečí.

Jak dlouho tancovali, to už si Robert ani nepamatoval. Během tance spolu nemluvili a ona se na něj jen nejistě usmívala a on jí úsměv oplácel. Díval se do jejích velkých očí, obdivoval její tmavě hnědé, dlouhé vlasy vlnících se podél jejího úzkého obličeje. Sledoval její ladné pohyby a koukal se na její drobnou postavu. Stiskl ji kolem pasu ještě pevněji, zavřel oči a jen si vychutnával tanec a dívčinu příjemnou vůni lesa.
Písnička dozněla a Robertovi připadalo, jako by se probral z nějakého dlouhého spánku, při kterém se mu zdál úžasný sen.
Studenti se začali pomalu trousit, protože již bylo půl desáté a večírek trval jen do deseti večer, což už byl také čas večerky.
Robert s Miou také vyšli ze zvětšeného kabinetu a došli spolu do společenské místnosti. Tam ne sebe chvilku koukali a pak se oba rozloučili. Takhle krásný večer Robert již dlouho nestrávil. Nejraději by s Miou tančil ještě dál do noci a povídal si s ní klidně ještě několik hodin. Vždyť měli tolik společných témat. Jenže najednou se Mia otočila a odkráčela po schodech do své ložnice a
Robrta tam nechala samotného, jen se svými myšlenkami.

Sotva padla vyčerpaný Mia do postele, ještě se ani nestihla převléct, otevřely se dveře a z nich vykoukla Lily.
"Ahojky Mio! Vůbec jsem tě nemohla najít. Tak jaké to s tím Robertem bylo?" halasila vesele.
"Neřvi tak, Lily, nebo zbudíš ostatní," napomenula jí Mia rozespale. "Jo, ale bylo to skvělý. Věděla jsi, že Robert umí moc pěkně tancovat?"
"Ne, to teda opravdu nevěděla," odpověděla Lily a potutelným úsměvem. Nebyla tak docela pravda, že by je Lily vůbec nenašla. Nejdříve je opravdu najít nemohla, ale pak je uviděla, jak se drží v náručí a pohupují se v rytmu nějaké pomalé, vášnivé písně a tak se je raději rozhodla nerušit.
"Zato Severus opravdu tančit neuměl!" dodala Lily a obě se rozesmály.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lumixx Lumixx | Web | 22. února 2010 v 19:57 | Reagovat

Chtěla bych tě o něco poprosit...Vím, že je to trapné, ale byla bych ráda, kdybysis přečetla povídku na mém blogu, tady je ukázka prologu (úvod) (ten je ve 3. osobě, ale jinak to píšu v 1.):
"V rodném městě jedné mladé dívky zavládla noc, město se probouzelo k životu, byty zhasínaly.
Však i ona šla spát, jako další spousta lidí.
Tato, asi patnáctiletá dívka s očima modrýma jako ta nejkrásněji zabarvená obloha a vlasy barvy oříšků, byla obdařena zvláštním darem.
Ani ona neví o tomto daru, spí klidným spánkem v pokoji se svou mladší sestrou.
Naprosto obyčejná dívka s domem na kraji města, ničím zvláštní, přesto tomu osud chtěl a tu noc se jí zdál sen, který začal převracet naruby celý její život…". Tady to najdeš: http://lumixx.blog.cz/rubrika/sinine
(To je kousíček, malinkej, pak se to začne zamotávat a...Přečti si to, ale je to tajemný...)
(Uznávám, dala jsem ctrl+c a jdu to dát na další blogy, ale já tak nenáším reklamy, takže nějaký dodatek k článku): To je dobrý, já taky píšu (jak se asi dozvěděl)

2 kiara kiara | Web | 23. února 2010 v 12:44 | Reagovat

heeezkyy.Fakt dobre a ten opis Mii bol fakt skvely

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama