Pravda se skrývá ve snech...

23. Kapitola

26. února 2010 v 10:29 | Rose |  Pobertovské Bradavice
Kapitola 23.
Procházka


Když třetímu ročníku skočilo ve čtvrtek vyučování, tedy někdy v pět hodin, tak se Lily a Mia šly projít na školní pozemky. Prošli kolem jezera a pokračovali dál směrem k hájence, kde bydlel Hagrid.
Mia pořád brebentila o nedělním konkurzu a Lily už to přestávalo bavit, proto rychle nadhodila jiné téma, aby už Mia přestala vyprávět donekonečna o famfrpálu.
"Nemůžu uvěřit, že jsme v Bradavicích teprve týden a půl," říkala právě Lily.
"Já taky ne," byla Mia stejného názoru.
"V těch Prasinkách to byla opravdu nádhera, ještě že mi máma podepsala, že tam můžu chodit."
"Jo, to jo. Ale viděla jsi, jak jsem mu dala tu pátou branku?" začala zase Mia a Lily si povzdechla.
"Ano, viděla! Přece si nemyslíš, se bych se nekoukala. A už jsi o ní mluvila snad tisíckrát jako o všech ostatních," vykřikla už trochu naštvaně Lily a přála si, aby se její kamarádka o famfrpál už tolik nezajímala a Mia si zase v tu chvíli přála, aby vedle sebe měla někoho, koho famfrpál víc baví a lépe mu rozumí. Třeba Roberta. S tím se povídá úžasně, pomyslela si.
"No, dobře. Tak už se o těch mých gólech bavit nebudeme," přikývla Mia a Lily se na ní vesele usmála.
"Ale mohli bychom probrat, ten příští zápas. Co myslíš? Mohli bychom Mrzimor porazit?" pokračovala zamyšleně Mia a ani si nevšimla, že Lily něco otráveně brumlá a protáčí znuděně oči.
Najednou dívky uviděly, že u jednoho ze stromů sedí James s Petrem a Remusem a právě k nim míří i Sirius. Rychle změnily směr a snažily se vypadat, co nejnápadněji. Neustále se ohlížely, jestli si jich náhodou nevšimli a proto ani Lily ani Mia nezaregistrovala, že před nimi najednou stojí nějaký pohledný kluk s hnědými vlasy a se zelenýma očima, dokud do něj málem vrazily.
"Ahoj," pozdravil je nejistě.
"Čau," odpověděly úplně najednou obě kamarádky a usmály se.
"Tak jak se máte?" zeptal se.
"No... docela dobře," odpověděla překvapená Mia.
"Mohl bych si s Lily něco povědět o samotě?" zeptal se tiše ten nově příchozí.
"Tak zaprvé, ještě jsi se nepředstavil a za druhé, mě nebude vadit, že to uslyší moje nejlepší kamarádka, stejně bych jí to řekla, i kdyby to bylo cokoliv, takže to budeš muset říct i před ní a za třetí, jak víš, jak se jmenuju?" řekla pěvně Lily a Mia se na ní vděčně podívala.
"No já jsem Dave, chodím do čtvrtého ročníku v Havraspáru a tvoje jméno... já jsem ho... prostě někde slyšel," řekl.
"Tak prostě někde slyšel, jasně, úplně chápu," přitakala ironicky Lily.
"Víš a já jsem tě vlastně chtěl o něco poprosit," pokračoval Dave a dělal, že tu Lilyinu poznámku přeslechl.
Lily tázavě povytáhla obočí a Mia zvědavě přistoupila blíž k dvojici, aby to náhodou nepřeslechla.
"Jestli bys... totiž... se mnou nechtěla jít... někdy, no, na procházku nebo tak...," vysoukal ze sebe Dave a stydlivě se na ni zadíval.
"Na procházku?" nejdřív nechápala Lily a Dave nejistě kývl.
"No, já nevím. A kdy?" ptala se Lily.
"Tak třeba zítra odpoledne?" navrhl Dave.
"No tak dobře. Takže v půl pátý před bránou?" zeptala se stále vyjevená Lily tak rychlou nabídkou.
"Jo, to by šlo," Dave celý zářil.
Pak se rozloučil a rychle odběhl.
"Co to jako mělo být?" vykřikla Lily hned, jak zmizel.
"No, tak většinou, když tě nějaký kluk, a hlavně když je stejně starý nebo o pár let starší, někam pozve, například na procházku, tak to něco asi znamená," nevydržela to už Mia a začala se smát.
"No a? Já za to nemůžu, že mě pozval. Jo a sama jsi mi říkala, že se zítra jdeš někam projít s Robertem, takže to asi taky něco znamená," bránila se Lily naštvaně, ale pak se taky rozesmála.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 kiara kiara | Web | 26. února 2010 v 12:43 | Reagovat

dobreee.Ja mam v poviedkach podobneho chalana ale vola sa Dennis.Fakt super pises!! :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama