Pravda se skrývá ve snech...

Březen 2010

Štafeta-povídky

29. března 2010 v 14:51 | Lily |  Jednorázovky
No možná jsem přecenila své síly, ale rozhodla jsem se zapojit do jedné štafety. Jedná se o štafetu příběhů na téma Pobertovské období a spočívá v tom, že třem lidem, kteří mi jako první sem napíšou zadání, napíšu povídku.Zadání musí obsahovat 10 slov, které se v příběhu musí vyskytnou a hlavní postavy příběhu. Když mi zadáte povídku, musíte podobné oznámení dát i na svůj blog a také napsat tři povídky podle zadání .Tak do toho zadávejte....

Škola

27. března 2010 v 21:44 | Lily
Tak jsem se taky jednou rozhodla, napsat článek na téma týdne. Pro mě není škola ani centrum učení, testů, či vzdělaní, ale spíš kamarádi a kroužky(a taky jedna osoba, kterou ze srdce nenávidim).
Já nechodím do normální školy, ale do německý školy. A jedna skvělá učitelka která je taky blázen do Harryho Pottera, tam založila kroužek Harryho Pottera. Už jsme vařili máslovej ležák a u ní doma jsme se koukali na Harryho Pottera 6 a teď je turnaj 3.kouzelnických škol. Z těch asi 8 dětí co tam chodíme se z každý koleje(na začátku jsme dělali takový dlouhý testy, a vyšli nám zmijozel, nebelvír a mrzimor) vylosovala jedna osoba. Já sem šampión za nebelvír-Bradavice, osoba, kterou vážně strašně děsně moc nenávidim tam taky chodí a je taky šampión, ale za zmijozel-Kruval a 3.šampión je jedna docela milá holka(mrzimor-Krásnohůlky). Včera jsme absolvovali 1.úkol:s pomocí dalekohledu najít cestu ke zlatému vejci a to pak vyhrabat ze země a vrátit se, v co nejrychlejším čase. Kdo doběhl 1. získal 10 bodů, 2. 5 bodů a 3. 0;pak nám každý rozhodčí mohl dát 0-10 bodů. Já ke svému velkému překvapení doběhla 1.(a to i přes to, že mám problémy s dýchaním) a od všech porotců jsem získala 10 bodů, tedy kromě porotce z Kruvalu, ten mi dal jenom 5. Takže jsem vyhrála!
Nevím, jestli jsem byla tak šťastná protože jsem vyhrála, nebo proto, že jsem porazila toho nafoukanýho, rozmazlenýho, egojistyckýho spratka.

31. Kapitola

26. března 2010 v 18:18 | Rose |  Pobertovské Bradavice
Tajná chodba

     Dopadl na nějaký suk a najednou se Vrba přestala ohánět svými větvemi a přestala kolem sebe šlehat. Lily překvapeně vytřeštila oči a najednou viděla, jak se Robert pokouší vstát, chytá se na pomoc Willa, ale najednou mu to na vlhké půdě podklouzne a oba sjíždí do nějaké díry v zemi, protože Robert sebou strhl i Willa.
     "Co to...?" řekl Sirius.
     "Co by? Zase vyvádějí nějaké blbosti," povzdychla si Lily a šla se podívat, do jaké jámy to spadli.
     "Jo a Evansová, ještě jsme nedomluvili," začal Sirius a frajersky si přehodil hůlku z ruky do ruky, než si jí zastrčil zpět do hábitu.
     "Nezajímá mě, co mi chceš ještě říct, naši kamarádi jsou teď možná někde zraněný a ty mi tu chceš vykládat o nějakým blbým Potterovi!" křikla Lily a nepřestávala si prohlížet díru v zemi.
     "Jejda," řekla najednou tiše. "Tak ona to není jen díra. To vypadá na celou podzemní chodbu!"
     Pak už neváhala a skočila do ní. Dopadla těsně vedle Roberta, který se držel za břicho a něco naštvaně říkal Willovi.
     "Lily?" zeptal se překvapeně.
     "Tys mě neviděl? Vždyť jsem stála těsně za Vrbou mlátičkou."
     "Ne, byl jsem tak zaměstnán tím, aby mě nějaká z větví nepraštila, že jsem nedával pozor, co se děje kolem mne."
     "Aha. A nejsi nějak zraněný?"
     "Myslím, že ne."
     Z ničeho nic na ně dopadl i Sirius, ale okamžitě vstal a lajdácky si prohrábl vlasy a nasadil sebevědomý úsměv.
     "Sirius Black?" zašeptal zaskočený Robert.
     "Osobně," ušklíbl se.
     "Kolik se nás tu ještě sejde?" zeptal se Will s trochou ironie v hlase.
     "Já bych měl být poslední," pobaveně odpověděl Sirius a pohodil vlasy.
     "No a nechtěli byste se už trochu pohnout?" zavolala na kluky Lily.
     "Jo, jasně," odvětil Robert.
     "Já bych teda chtěl prozkoumat, kam vede tahle chodba. Je divné, že jsem na ní ještě nepřišel," navrhl Sirius.
     "Jsem pro," přikývla Lily, i když si trochu zděšeně přejela pohledem tři chlapce vedle ní, z nichž jediný normální byl snad Robert, ale dobrodružství jí lákalo. Jen doufala, že není už moc pozdě a Mia se nebude strachovat.
     "Dobře, souhlasím, stejně se mi nechce škrábat se nahoru," odsouhlasil to Robert.
     "No tak jo," zavrčel nakonec i Will a přejel pohrdavě očima po ostatních.
    Pak všichni vyrazili chodbou rovnou za nosem.

     Sirius otevřel poklop a všichni se rychle vyšplhali na podlahu nějakého zajímavého domu.
     Chvíli na sebe všichni nechápavě zírali a pak to Lily došlo.
     "Chroptící chýše!"
     "Cože?" nechápal Will.
     "Jsme uvnitř Chroptící chýše," vysvětlila.
    Všichni se rozhlédli kolem sebe a s překvapením koukali na stěny domu.
    "Jo, to máš asi pravdu," vydechl Robert.
    "Co budeme dělat?" vzrušeně ze sebe vypravil Will. "To je hrozný!"
    "Jo, to teda jo. Právě jsem promeškal rande s Lucy," řekl Sirius.

1.Kapitola

18. března 2010 v 17:41 | Lily
Lily a James 1.ročník
1.Kapitola
Lily milovala prázdniny, ale ještě víc milovala Bradavice. Tu nejlepší školu na světě, kde měla všechny své přátele a oblíbené učitele a ctitele a skvělé jídlo a spoustu zábavy a každý rok se tam událo něco zajímavého… a taky tam měla Pottera. Potter byl nafoukanej, rozmazlenej egoistickej spratek, co se uměl jenom bavit a na školu a na cit ostatních vůbec nemyslel. Ale Lily se rozhodla, že letos bude všechno jinak. Byla prefektkou a teď i primuskou nebelvíru, byla nejlepší v lektvarech, tedy kromě Srabuse -tak mu říkala od té doby, co ji v 5.ročníku nazval mudlovskou šmejdkou- , ale ten se vlastně nepočítá. Všichni ji brali jako vzornou studentku, ale právě to se líbilo Potterovi a ona se ho chtěla zbavit za každou cenu! Líbí se mu, že je ve středu pozornosti?, no tak to už brzo nebude, královnou se totiž stane ona Lily Evansová…
Lily seděla v kupé se svojí nejlepší kamarádkou Sue a právě se jí svěřovala se svým plánem.
Sue už, už chtěla něco říct, když v tom se otevřely kupé jejich dveří a dovnitř vtrhli Pobertové. "Nazdar Davisová!" zařval na celé kupé Sirius, "Doufám, že se ti po mě stýskalo, drahoušku Evansová" nechal se okamžitě slyšet James. Lily už, už chtěla něco říct, ale Sue jí předběhla. "Lily by ti chtěla něco dát Pottere, souvisí to s jejím letošním poslaním v Bradavicích." Při těch slovech významě na Lily mrkla a ta pochopila. Sladce se na Pottera usmála. Přiblížila se k němu a začala se nad ním sklánět ve svůdných pózách, jako by ho chtěla políbit, ale když byly její ústa vzdálené od těch jeho už asi jen 5 cm, náhle se zastavila, po tváři jí přeběhl ďábelský úsměv a plnou parou mu dupla na nohu. Potter zařval, že to bylo slyšet přes půl vlaku a se Siriusovou pomocí se vypotácel z kupé. Tam si ještě stihl prohrábnout vlasy a zamumlal něco jako a to sem se jí ani nezeptal jaké měla prázdniny a Lily pak ještě slyšela jak Black řekl něco o krávě pitomí, za což ho, k Lilyině překvapení James zpražil vražedným pohledem. Jen co se odkulhali do bezpečí vyprskly Lily a Sue smíchy. Jestli tohle Pottera bolelo, tak školní rok, jen tak tak přežije.
Lily se už nemohla dočkat, až její dokonalý plán, jak se zbavit Pottera a zároveň si užít poslední rok v Bradavicích, začne. Jediné, čeho se bála, bylo, že bude zbavena svého odznaku primusky. Ale co Remus je taky primus a je přitom i poberta. Vtom si vzpomněla, že přese musí do prefektského vagónu a tak se prozatím rozloučila se Sue a vyrazila. Cestou málem vrazila do Remuse, který vypadal snad ještě bledší, než před prázdninami. Vypadalo to, že si taky až teď vzpomněl, že se jako prefekt taky musí ve vlaku odloučit od svých přátel a jít k ostatním prefektům.
"Ahoj Reme" usmála se na něj zářivě Lily.
"Nazdar Lil, všiml jsem si, že ses už stihla pozdravit s Jamesem." Při těch slovech mu na tváři hrál veselý úšklebek. Lily jeho poznámku přešla bez komentáře, a tak spolu mlčky došli a k prefektskému vagónu.
"Á, takže naši primusové konečně dorazily!" ozval se hlas profesorky Šalwigová
"Ty si taky primus?!" zazněla stejná otázka od obou dvou.

30. Kapitola

18. března 2010 v 17:28 | Rose |  Pobertovské Bradavice
Vrba mlátička
Lily se po chvíli čtení zvedla a šla se projít směrem k Vrbě mlátičce. Najednou uviděla, jak tam poblíž ní stojí Robert a rozmlouvá s nějakým tak stejně velkým klukem. Poznala v něm Robertova spolužáka, ale už si nepamatovala jeho jméno. Přišla blíž a pomalu začala rozeznávat slova jejich rozhovoru.
"Ty s těmi svými zrzavými vlasy..." rozpoznala Lily začátek věty mířené na Roberta. Popošla ještě blíž a začala už rozumět všem slovům.
"Zato ty by sis troufnul jít všude, co Wille?" křičel ironicky značně naštvaný Robert.
"Proč ne?" odpověděl tázaný. "To jen ty jsi tu taková bábovka."
"Tak to dokaž," vyzval ho Robert, teď už v obličeji stejně rudý jako jeho vlasy.
"Klidně. Musíme dojít až pod Vrbu mlátičku a kdo tam nedojde ten je pěkný srab," navrhl Will.
"Tak to není nic těžkého," namítl Robert.
"To si možná jenom myslíš, Weasly. Ale až začne mávat ta vrba svými větvemi, tak se nediv!"
"Ále, samý pověry."
"Když myslíš, tak teda můžeme vyrazit."
"Nó, totiž..."
A dál už je Lily neslyšela, protože se ozval známý hlas.
"Čau Evansová!"
Ta se ohlédla a jak očekávala, spatřila Siriuse, který právě s nedbalou elegancí, kterou okouzlil stovky holek, pohodil vlasy a namířil si to přímo k ní.
Lily si v duchu povzdechla a odměřeně odpověděla.
"Ahoj."
"Hele, ty máš fakt jako kluka?" šel rovnou k věci Sirius.
"A máš s tím nějaký problém?" zeptala se trochu rozzlobeně Lily.
"No, já ne. Ale James nejspíš jo," odpověděl Potterův nejlepší kamarád.
"A co jako s tím mám asi dělat?" nasadila Lily rozčilený tón.
"No třeba mu říct, že si ho moc vážíš, ale že prostě..."
"Ale já nejsem lhářka!"
"To netvrdím. Vždyť by to byla pravda, ne?" hodil na ní svůj kouzelný úsměv a tajemně na Lily mrkl.
Možná tyhle finty platí na jiné holky, ale mě tím nepřesvědčíš, pomyslela si rozhodně Lily.
"Ne," odpověděla stručně Lily a zamračila se.
"No dobře, ale tak tohle jsi mu udělat nemusela! Chudák je z toho celý pryč. Div by se nerozbrečel."
"Mě je to absolutně jedno, klidně ať si Potter brečí ve dne v noci, ale mě se do života plíst nebude!"
"Ale on mi říkal, že..."
Ať už mu James říkal cokoliv, Lily se to nikdy nedozví, protože ho hned přerušila.
"A stejně s ním nechodím. Jen mě pozval na procházku, no a?"
Najednou se ozval od Vrby mlátičky strašný křik. Lily se ohlédla a spatřila, jak najednou začala bouchat o zem svými větvemi a pod ní se zmítali Robert s Willem.
"Sakra!" zamumlala a vyrazila jim na pomoc.
Sirius se rozhlédl kolem sebe. Nikdo kromě nich na pozemcích už nejspíš nebyl. No dobře, pomyslel si a rozběhl se k Vrbě.
"Proboha, co to děláte?" křičel na ně naštvaně.
Robert s Willem si zakrývali rukama podrápané obličeje a snažili se uniknout od Vrby mlátičky pryč.
Lily stála přesně tak, aby na ní těsně nedosáhla rozzuřená Vrba, mířila na ní hůlkou a něco volala. Sirius si stoupl vedle ní a taky se snažil očarovat Vrbu, aby přestala šlehat větvemi sem a tam. Jenže byli teprve ve třetím ročníku a na takováhle kouzla ještě neměli dostatečnou přípravu.
"Hele, předtím, jak jsi mi skočila do řeči," začal trochu naštvaně Sirius, "jsem ti chtěl říct, že mi Potter pově-" najednou se zarazil a vytřeštil oči na Roberta.
Robert se totiž v tu chvilku nestačil shýbnout, Vrba ho udeřila do břicha a Robert padl k zemi jako podťatý.

Já sem vážně děsná...

14. března 2010 v 16:10 | Lily |  Jednorázovky
Psala jsem, že napíšu do konce týdne jednorázovku. Začala jsem psát, a už teď vím, že to bude mít minimálně 5 Kapitol. Jenže nevím, jestli to sem mám dát protože se to týka Lily a Jamese a o těch už píče Rose. Takže bych Vám byla moc vděčná, kdybyste mi do komentářů napsali váš názor.
Díky a omlouvám se.
Lily

29. Kapitola

10. března 2010 v 20:59 | Rose |  Pobertovské Bradavice
Kapitola 29.

Famfrpálový trénink

Mia se ráno probudila a hned vyskočila z postele. Napsala dopis rodičům a poslala ho po své sovičce. Měla nějakou dobrou náladu a ani netušila proč, bylo to přeci jen poprvé od toho večera, co se ztratili čtyři nebelvírští studenti a mezi nimi i její dva kamarádi a nejlepší přítel jejího největšího nepřítele.
Když si zrovna u snídaně pobrukovala její oblíbenou písničku, najednou uviděla, jak k ní od druhého konce stolu spěchá Stella. Nejdříve viděla, jak se cestou zastavila u Christin a Daniela, ale pak už zamířila přímo k ní. Co mi asi chce? Že by už byl někdy trénink?

A taky že se nemýlila. Její kapitánka jí přišla oznámit, že pozítří, tedy v pátek, se bude konat první skutečný trénink. Ale pak jí oznámila ještě něco mnohem překvapivějšího, že se Mia div nezadusila chlebíčky, které do sebe právě ládovala.
"A Mio, doufám, že už si slyšela, že v sobotu odpoledne hrajeme zápas s Mrzimorem," povídala právě.
"Eh, cože? Že bychom už hráli zápas? To jsem tedy neslyšela!" vykřikla nakvašeně Mia. Jsem v družstvu nová a ani se mi neobtěžují říct, že hrajeme tento víkend zápas, pomyslela si, ale nahlas to raději už neřekla.
"Tak ti to právě říkám. Protože máme hodně nových hráčů, rozhodla jsem se před prvním tréninkem udělat pro každého zvlášť speciální trénik. Takže mohla bys dneska v pět na hřiště? Měla by přijít ještě Maja, abychom se mohli sehrát, to je při zápase velmi důležité."
"No jako... Já sice ráda přijdu, ale... Ale může mi někdo prostě vysvětlit, proč budeme hrát zápas už v sobotu a ne, ehm, za ten měsíc, který si jmenovala?"
"Víš, nastali jisté komplikace. Já sama jsem dlouho protestovala, že ještě nemůžeme být připravení, že to prostě nejde, že nám to neoznámili ani týden dopředu, protože i já se to dozvěděla sotva předvčerejškem. Ale už je to tak."
"A jaké komplikace, Stello?"
"Prý Dominika má nějaký osobní problém a příští čtvrtek odjíždí, proto se musí zápas odehrát již tenhle víkend," řekla naštvaně.
"Aha, no jasně, takže Dominička si usmyslela, že si musí někam odcestovat a celý zápas se kvůli ní jednoduše přesune," řekla šišlavým hlasem Mia a to s dost nedůvěřivým podtónem.
"Nezapomeň, že její družstvo také nebude zrovna nejraději a budou mít stejnou nevýhodu."
"No jo, ale stejně... Doufám, že se aspoň do zápasu vrátí Robert," zamumlala Mia, když Stella odcházela. Počkat, ona řekla opravdu Robert? Její nejlepší kamarádka je přece Lily. Jí má přeci nejraději hned po rodičích. S Robertem sice kamarádí, ale Li byla vždy na předním místě. Samozřejmě, že doufá, že se do zápasu vrátí Lily. Robert taky, ale hlavně Lily!
Přeci jen se jí na mysl pořád dral obraz Roberta, a cokoliv říkala, vždy se j na jazyk dostávala slova jako Robert, Bert, Robertek, Weasly a jiné. Co se to se mnou děje? Já přeci nemůžu být zamilovaná...

Odpoledne přišla na famfrpálové hřiště a trénovala tam společně se Stellou a Majou. Čas jí tak rychle utekl, že už ani nestihla myslet na ztracené kamarády. Když večer uléhala do postele, byla tak vyřízená, že jen co zavřela oči, už spala.

28. Kapitola

10. března 2010 v 20:50 | Rose |  Pobertovské Bradavice
Kapitola 28.

Hodina lektvarů

James byl celý den zamlklý a vypadal velmi bledě. Přestože věděl, že ho Evansová nemůže skoro ani vystát, byla pro něj alespoň malá útěcha to, že se na ní mohl při všech hodinách dívat, obdivovat její krásu, pozorovat její pohyby a smát se jejím vtipům, protože chodila do stejného ročníku.
Nepřišla ani na poslední hodinu, kdy měli zrovna lektvary, a James se začínal pomalu vzdávat, že ji dnes ještě spatří.

Jak jen je milá, chytrá a hezká. Ale proč na mne se dívala jen s opovržením a jediný její úsměv nepatřil mně? myslel si její obdivovatel.
Ale teď mu jí připomínala jen prázdná židle vedle Severuse. Nenávistně na něj hodil nevraživý pohled, ale to mu k tomu, aby se Lily vrátila, vůbec nepomohlo.

James jen stále zíral na prázdnou židli. Ale neviděl její rusé vlasy, její jasné a pronikavé oči, její jemné tváře, které by tak rád nejméně jednou v životě políbil nebo je aspoň pohladil, pořád tam stála jen ta prázdná židle.
Ať se vrátí, co nejdříve a ať se jí nic nestane. Prosím, ať zase vidím její roztomilou tvář, cítím její sladkou vůni, slyším její kouzelný hlas... Prosím! Ať je v pořádku! v duchu prosil James a ani nevěděl, koho se o to vlastně doprošuje.
Měl sice o svého kamaráda strach, ale o Lily měl ještě mnohem větší. Vrať se!
"Je vám něco, Pottere?" zeptal se profesor Křiklan, který měl ten den také velmi špatnou náladu a Mia jen hádala, jestli to je kvůli tomu, že se ztratila jeho oblíbená studentka nebo kvůli něčemu jinému.
"Pottere! No tak, Pottere. Mluvím na vás! Proberte se konečně a začněte s přípravou lektvaru!" zvyšoval hlas profesor a Remus začal svému kamarádovi dloubat do ramene.
"Okamžitě se proberte, Pottere!" skoro už křičel pan Křiklan a Potter sebou konečně škubl a nepřítomně se na něj zadíval.
"Ehm? Co se to tu... Co se děje?" zamumlal James.
"Co by se dělo? Jsme na hodině lektvarů a jeden student ve třetí lavici se nám nějak zasnil!"
"Jo... Aha. Promiňte mi to, prosím. Dneska je mi nějak nevolno," pípl James.
"To vidím. Nejste ve své kůži, jste celý pobledlý a máte kruhy pod očima. Raději byste si měl dojít na ošetřovnu," poradil mu profesor a tak se James zvedl a vrávoravě vypochodoval ze třídy ven na chodbu.

Mia dorazila na večeři na večeři o půl hodiny později a ve velké síni, to nějak nezvykle nahlas hučelo. Přisedla si vedle Thomase a zeptala se ho, co se děje.
"Ředitel nám právě oznámil, že se ztratila Lily, Sirius, Will a Robert. Ale to už jistě víš. A ještě nám řekl, že je byli hledat, ale na školních pozemcích ani v hradu nikoho neobjevili a žádná kouzla pro jejich objevení se nedají použít, protože Bradavice jsou proti nim zabezpečeny."
"Proč to musí mít tolik zabezpečovacích kouzel?" vztekala se Mia.
"No jo, ale má to i svoje výhody," dumal Thomas.
"To bych teda ráda věděla jaké," bručela otrávená Mia.

Když večer přišla do společenské místnosti, nahrnulo se k ní spousty lidí a říkaly, jak to pro ni musí být těžké, že se ztratila její nejlepší kamarádka a tak dále a tak dále.
Jenže ona si začala pomalu uvědomovat, že čím dál více myslí ne na Li, ale na Roberta. Před tím, s ním prostě byla, ale teď když s ním naopak nebyla, zjišťovala, že jí velmi schází.
Vždy se s ním měla o čem bavit, vždy jí pochopil a měl nějakou dobrou radu. Ale teď nepochopitelně zmizel a třeba zrovna někde bloudí v podzemních chodbách pod hradem a na ni ani nevzpomene. Za to ona, se mu v myšlenkách věnovala až do té doby, než jí pohltil spánek a ještě ve snu, s ním stále byla.

27. Kapitola

9. března 2010 v 18:50 | Rose |  Pobertovské Bradavice
Kapitola 27.

Miininy myšlenky

Chvíli po půl dvanácté se Mia zvedla a odešla si lehnout do ložnice. Lily a Robert se vůbec neukázali. A k tomu ještě Black a ten Will.
Počkat, jednou o nějakém Willovi přeci mluvil Robert! Co to jen říkal? Něco jako, že s ním chodí do třídy a Will se mu pořád posmívá a je na něj hnusnej. Tak to je opravdu podivné.
Přibližně ve stejnou dobu zmizí čtyři bradavičtí studenti z Nebelvíru. Dva ze třetího ročníku a dva ze čtvrtého. A to si ještě nejsem jistá, jestli vím o všech dnešních zmizeních. Lily nesnáší Siriuse. Robert nesnáší Willa. On nesnáší jeho. V podstatě se všichni čtyři navzájem nemají rádi. A zmizí všichni dneska někdy kolem večeře a všichni se do půlnoci nevrátí. Má to spolu nějakou souvislost? Je možné, že jsou všichni pohromadě? Nebo aspoň někteří z nich? Kam by se tak mohli podít? Nebo se každý jen někde zatoulal, nebo ztratil ve spleti bradavických chodeb? Ale proč všichni ve stejný den? To nemůže být náhoda...
Otázek měla Mia hodně, ale informací moc málo. Zítra bude muset vypátrat něco více.

Když druhý den přišla na snídani a sedla si na židli, připadala si, jako by vedle ní něco chybělo. Vždy při sobě měla svojí kamarádku a na to už byla tak zvyklá, že si najednou připadala, jako by tu chyběl kousek jejího já.
Už s tím musím něco udělat. Vždyť to není normální, aby se Li na celou noc bez jediného slova vytratila. Něco se jí prostě muselo stát a třeba je teď ve velkém nebezpečí. No, i když... co by jí tak v Bradavicích mohlo ohrozit? Ale je to tu vše začarované, mohlo se přihodit cokoliv. A čím dřív se s tím někomu rozumnému svěřím, tím líp.
Pohlédla na Pottera, který seděl mezi Remus a Petrem kousek dál. Zarytě mlčel a tvářil se neobvykle smutně. Ani se sebe nedělal machra, ani šibalsky nemrkal na holky před sebou.
Co se to s ním děje? Že by ho Lilyina nepřítomnost tak změnila? Nebo za to může třeba to, že u něj nesedí jeho nejlepší kamarád?
Po snídani ještě než začalo vyučování se Mia vydala za ředitelkou Nebelvírské koleje, paní profesorkou McGonagallovou. Našla ji u sebe v kabinetu, a když profesorka uviděla ve dveřích Miu, hned jí pozvala dál.
"Dobrý den! Jen se u mě posaď," vyzvala ji přátelsky.
Mia si sedla a nejistě se na ní zadívala.
"Tak co potřebujete, slečno Maynová?" optala se profesorka.
"Víte, paní profesorko, včera před večeří jsem se byla s Lily projít na školní pozemky někam k jezeru a tak. Pak už jsem se musela vrátit do hradu a Li mi řekla, že tam ještě chvilku pobude a pak že za mnou přijde zpátky. Ale zpátky nedorazila a tak už musí být celou noc sama někde venku. Nevěděla jsem, jestli to nebyl jen nějaký vtip nebo tak něco, proto, jsem vám to přišla povědět až dneska.
Jo a ještě bych chtěla dodat, že se včera přibližně ve stejnou, dobu, tedy kolem šesti ztratil i Sirius Black, Robert Weasly a ještě Will Mar-Maron-Marhon nebo tak nějak," povyprávěla jí Mia a profesorka jí přitom bedlivě pozorovala.
"Ano, před chvíli za mnou byl Naviel, že se mu ztratil jeho kamarád Will. Ale že zmizela i slečna Evansová, a mladý pan Weasly a Black, tak to je opravdu velmi divné. Určitě to musím oznámit řediteli a nejspíš s ním nebo s nějakým profesorem prohledáme školní pozemky," řekla velice vážným hlasem.
Poté se Mia rozloučila a odešla z kabinetu. Hned jí bylo lehčeji, když se s tím svěřila nějakému profesorovi a věděla, že to ředitelka Nebevíru neponechá na lehkou váhu. Vždyť aby už od večeře do snídaně nebyla ani stopa po čtyřech studentech z její koleje bylo opravdu nezvyklé.

26. Kapitola

9. března 2010 v 18:50 | Rose |  Pobertovské Bradavice
Kapitola 26.
James se hroutí

Společenskou místností to překvapeně zašuměla, všichni pak zamumlali něco, jako že neví, a za chvilku se na to už zapomnělo a všichni se věnovali jen svým věcem.
James ho nevnímal. Myšlenkami byl úplně někde jinde.
Tak Evanonsová si našla nějakého kluka. Ach jo! Proč zrovna ona? Kdybych se třeba víc snažil a byl k ní více milý, tak by moje pozvání přijala a zítra by netrávila čas s ním, ale se mnou. Proč je na něj tak protivná? Co jí udělal? Proč je všechno špatně? Proč jí tak miluje a nemůže si prostě pomoct?
Těžce si povzdechl. Dneska měl taky na noc naplánované, že vniknou do třídy McGonagallové a nastraží jí tam pár žertíků, ale Sirius se musel jako na zavolanou někam zašít.
A bez Tichošlápka to nemá smysl, pomyslel si zklamaně. Jestli se do půlnoci nevrátí, tak už to můžeme rovnou zabalit.
"Opravdu jsi ho nikde neviděla, Myonová?" zeptal se ještě pro jistotu jednou.
"Ne, opravdu ne. Je to opravdu zvláštní. Já zase nevím, kde je, od mojí procházky s Lily, ona," odpověděla zamyšleně Mia a začala si mnout mezi ukazováčkem a palcem konečky vlasů.
"COŽE?" vykřikl James šíleně.
"Slyšels dobře," odvětila.
"Takže Evansová, ale to přece, vždyť, ona se taky ztratila? Ona jako prostě...? Jak...? A kdys ji viděla naposled? Kde to bylo? Proč...? Já to nechápu, Evansová, je opravdu pryč...? Co to...? Jak by se to mohlo stát, kam by tak mohla...?" chrlil na ni James neschopný dokončit jedinou větu.
"Klídek Jamesi," tišil ho Petr a položil mu ruku na rameno.
"Ale ona se prostě... Ona zmizela! A já... já se jí ani nestačil omluvit za to-to, jak jsem jí včera tak vylekal, když jsem jí odchytnul za rohem a já..." drmolil James rozrušeně.
"Tak se prostě na pár hodin někam zašila se Siriusem, to snad přežiješ," neodpustil se Remus a musel si do něj rýpnout.
"E-Evansvá zmizí a ty mi to musíš ještě znepříjemňovat?" vyjel na něj rozčíleně jeho kamarád.
"Běžte se hádat někam jinam, jo?" křikla na ně Mia a dál se zaobírala úvahama, co se asi mohlo stát a vybírala ty nejpravděpodobnější možnosti.
V jedenáct se šel James osprchovat a lehl si do teplých peřin.
Najednou se z vedlejší postele ozvalo: "Udělali jste si ten úkol z Kouzelných formulí?"
"Ale né! Remusi, to jsi nám to musel říct až teď?" zavřískl James.
"Jo musel," odsekl tázaný.
Petr bouchnul pěstí do postele a zasténal: "Já to taky nemám," zabručel naštvaně.
"Smůla..." řekl jen Remus a zazíval.
"Náměsíčníku!" vykřikli rozezleně Petr a James.
"Co je?"

Petr naštvaně zamručel několik slov, ale nikdo mu naštěstí nerozuměl.
Remus si povzdychl.
"No, tak teda promiňte. Zejtra jí máme až třetí hodinu, tak si to můžete ráno ještě opsat," zamumlal pak ospale a za pár minut už se od něj začalo ozývat jen chrápání.
Remus jim obvykle úkoly moct opisovat nedával, proto byl James se Siriusem a Petrem vždy rádi, když to udělal, ale teď to Jamese moc nepotěšilo, protože měl mnohem větší starosti než jen nějaký úkol.
Jestli se Lily něco stalo, tak to nepřežiju. Proč se musela ztratit zrovna ona? A ve stejný den ještě Sirius! Proč mám jen takovou smůlu, že se mi ztrácí osoby, které mám rád. Dneska v noci si s Tichošlápkem mohl užít spousty legrace, ale ne, on si klidně zmizí a ani mu nic neřekne. A to zítra chtěli ještě dokončit ten Pobertovský plánek. Nejspíš se mu muselo něco stát. A třeba je s ním i Evansová. Byla by přece velká náhoda, kdyby zmizeli ve stejnou dobu úplně na jiném místě. Ale co se jim jen mohlo přihodit? A proč to musí být vše tak složité?

Takže

8. března 2010 v 21:29 | Lily |  Jednorázovky
Ahoj všichni, víte, že tady an tomto blogu jsou kapitolovky, ale napadlo me, že bych mohla zkusit nějaké jednoázovky. Jestli někdo z Vás bude mít nápad o čem, budu mu vděčná. Jinak do konce týdne zkusim něco sesmolit...

25. Kapitola

8. března 2010 v 20:04 | Rose |  Pobertovské Bradavice
Kapitola 25.
Další ztracený

V nebelvírské společenské místnosti Lily ani Robert nebyli a když vešla do ložnice, byla v ní jen další jejich spolužačka, Laura s její kamarádkou Lucy. Zatraceně. Kde jen ta Li je?
Koukla se na hodinky a viděla, že je už deset minut po deváté. Bylo to čím dál tím záhadnější.
Ani ne za hodinu je večerka, a jestli se do té doby nevrátí, tak opravdu nevím, co bych měla dělat. Doufám, že už tady Lily a taky ten Robert budou, jinak asi zajdu za nějakým profesorem. Ale co když by pak kvůli tomu měli průšvih? Třeba se jen zdrželi někde venku a- Vždyť jsem to tam ale celý prohledala! Že by byli někde uvnitř? Proč by pak ale Lily
ani Robert nepřišli na večeři?
"Neviděli jste náhodou dneska někdy kolem večeře Li nebo Roberta?"
"Ne, fakt ne. Opravdu netuším, kde by tak mohli být," odpověděla Lucy a Laura se hned zaujatě zeptala: "Jakého Roberta? Toho neznám."
"Robert Weasly. To je takový kluk ze čtvrtého ročníku, který je taky z Nebelvíru. Je celkem vysoký, zrzavý, má nazelenalé oči, takové trochu domodra, úzký obličej..." popisovala Mia.
"Aha, už vím, koho myslíš!" přerušila jí.
"A co teda?" zaptala se naléhavě Mia.
"Tak toho jsme opravdu neviděla. A Lily myslím, že taky ne. Je mi líto," řekla jí Laura přívětivým tónem a soucitně se na ní podívala.
"To je škoda. Ale kdybyste je viděli, tak mi řekněte!" zavolala za nimi ještě Mia a pak už zase běžela do společenské místnosti a tam si sedla do svého oblíbeného křesla a přemýšlela, kde by tak mohli být.
"Hej Maynová?! Nevíš, kde je Tichoš- ehm, Sirius?" zvolal někdo a probral tím Miu z přemýšlení. Ohlédla se a zjistila, že za ní stojí James, Petr a Remus.
"Kde by byl?" zeptala se zvědavě, protože bylo zajímavé, že se nejspíš ztratil nastejno s Lily a Robertem.
"No když jsme se vrátili do hradu, tak si před večeří vzpomněl, že venku něco zapomněl a tak, že si pro to ještě skočí. A pak už se nevrátil," vyprávěl Petr.
Mia se zamyslela. Vždyť jsem je u večeře viděla. Ale no jo vlastně, Black tam asi chyběl. To jsem si ani neuvědomila. A pak už jsem ho nikde nespatřila. To je divný, Siriuse jindy vidím úplně všude. Tedy spíše houf dívek, v jehož středu předpokládám, že je on.
"Opravdu nevím," odpověděla zamyšleně.
V tu chvíli se vřítil do místnosti nějaký drobný kluk, tak ze čtvrtého ročníku a dost nepříjemným hlasem zavolal do společenské místnosti: "Od šesti nemůžu najít svého kamaráda, Willa Marhona. Pokud jste ho někdo viděl, tak mi to rychle řekněte!"
Mia se na něj překvapeně zadívala. Tak to je už opravdu podezřelé.

24. Kapitola

8. března 2010 v 19:51 | Rose |  Pobertovské Bradavice
Kapitola 24.

Zmizení

"Hele, tak já jsem si chtěla dneska ještě tu práci z bylinkářství, takže už asi půjdu" řekla Mia, když se obě konečně přestaly smát.
"Jo tohle. Tak to už jsem stihla při hodině. Klidně si to můžeš opsat, mám to na stolku u postele. Ale nechceš tu ještě chvilku zůstat? Je tu tak pěkně. Vždyť za chvilku už začnou zase deště, ale dnes je zrovna celkem sluníčko," přemlouvala ji Lily, ale Mia se nedala a za chvilku už si to rázovala do společenské místnosti a Lily jí jen stačila říct, že se tu na chvíli natáhne a bude si číst knížku, kterou jako vždy měla u sebe pro všechny případy.
Když Mia procházela kolem Pobertů, hned jí začal Remus gratulovat, že se stala střelkyní a ona mu poděkovala a chtěla jí do hradu, ale James za ní hned zakřičel.
"A jak se má Evansová?"
"No ta se má přímo úžasně, Pottere. Právě si domluvila s jedním úchvatným klukem z Havraspáru, že s ním půjde zítra na rande," křikla na něj a v duchu se škodolibě usmála, když si představila, jak se bude James tvářit a opravdu netrvalo ani vteřinu a Jamesův obličej se dokonale změnil.
"A... jak dlouho už se s n-ním zná?" nevěřícně se zeptal James a vypadal, jako by do něj uhodilo.
"Asi pět minut. Ale hned jak jí pozval, tak to s nadšením přijala a už jsou přesně dohodnutí," řekla mu Mia a když na ní chvilku James jen vyjeveně civěl a tvářil se, jako by mu právě oznámila, že se do roka zbortí svět.
"Je moc hezký a milý. A taky se NEPŘEDVÁDÍ."
"No... ale ona přece... to nemyslí vážně, ne?"
Mia se na něj jen podívala pohledem, který pro něj nevěstil nic dobrého.
"To si piš, že jo. Ale já už musím, tak čau!" zvolala ještě Mia a pak se vydala pryč.

Mia sešla na večeři do velké síně a rozhlížela se, jestli neuvidí někde Lily, protože zatímco si Mia dodělala, tedy spíše opsala práci na bylinkářství, její spolužačka se pořád ještě neukázala.

Sedla si ke stolu vedle Anny a Jane, ale přestože by si s nimi někdy ráda popovídala a podělila o zážitky z famfrpálu, dneska na to neměla chuť.
Po večeři se po ní musím jít podívat. A kde je vlastně Robert? Nikde ho neviděla a už skoro začínala propadat panice. Není tady její nejlepší kamarádka a není tady taky její nejlepší kamarád. S kým si má asi tak povídat?
Počkat, když jsem šla dovnitř, po té procházce s Lily, tak jsem ho přeci zahlédla, jak právě vychází ven. Takže oba budou pravděpodobně ještě venku.
Rozhlédla se pro jistotu ještě jednou a na konci stolu spatřila, jak se tam ládují Poberti. Takže ti tu jsou. Hm. Venku tedy bude jen Robert s Lily. Moc jiných studentů
tam při procházce neviděla, co když tedy...jen Lily a Robert...?
Ani na to nechtěla pomyslet. Přestože si to nechtěla moc připustit, Robert se jí velmi líbil a něco k němu opravdu cítila a to ne jen kamarádství.
Rychle dojedla a vydala se ven. Dlouho běhala po školních pozemcích a hledala své ztracené kamarády, až jí rozbolely nohy a cítila se strašně unavená. Přestože však ještě chvíli pátrala, nikoho neobjevila a tak se za necelou hodinu velice zklamaná musela vrátit.