Pravda se skrývá ve snech...

Silvestr v Bradavicích

31. prosince 2010 v 23:57 | Lily |  Jednorázovky
Tuhle povídku jsem dopsala doslova za 2 minuty 12. Chtěla jsem jí sem dát o Silvestru a nějak jsem přes den neměla čas...

Tento příběh se odehrává v mnohých časech,má mnoho hrdinů, kteří mají rozdílné charaktery, ale jedno je jisté, odehrává se v Bradavicích, i když pokaždé někde jinde...


Psal se rok 1897, bylo ráno 31.prosince, den oslav a radování. Modrooký asi 17-ti letý mladík seděl sám v nebelvírské ložnici sedmých ročníků. Právě odepsal ministrovi kouzel jistému Farisovi Spavinovi, kterého všichni znali pod přezdívkou Kropáč. Co by jeho přátelé dali za slávu kterou měl on, ale co by on dal za to, aby byl jako oni. Aby mohl být o půlnoci s ostatními, aby se k němu jeho vrstevníci chovali jako k s obě rovnému;aby ho někdo o půlnoci políbil, jenže kdo? Za celý svůj dlouhý pobyt v Bradavicích nepotkal nikoho, koho by políbit chtěl, tedy vlastně chtěl, ale nebylo to možné. Jak by on Albus Brumbál mohl políbit jeho, skvělého hráče famfrpálu? Jak by se na něj dívali všichni ostatní? Nepochopili by ho, měli by ho za blázna. Za blázna už sice mají, ale tohle by bylo jiné. Bál se, že ho čeká příšerný Silvestr.

Ve stejný den i stejnou hodinu, dokonce i ve stejné místnosti jen o 80 let později se smáli 4 17 ti letí chlapci. Bylo to ti nejpopulárnější z celé školy. Ten nejhezčí z nich, Sirius, právě něco dovykládal těm ostatním.
"To přece nemůže vyjít Tichošlape. McGonnagalová bude dneska jako ostříž. Nedovolí nám oslavu."
"Ale no tak Reme, přece nám to nezkazíš, s Tichošlápkem jsem vymyslel geniální plán, jak si získat Lilyino srdce. Nemůžu vstoupit do nového roku bez jejího políbení, prostě nemůžu!"
"Já bych řekl, že její srdce už máš, stačí si už jenom získat její důvěru." Odporoval mu ten s jizvou na tváři.

"Co se děje Lily, si poslední dobou nějaká zamlklá."
"Já? A zamlklá? To se ti jenom zdá Mary. Vždyť víš že poslední dobou se mám líp, než kdykoli předtím, Jame…Potter mě nezve na rande, takže mám klid, je to paráda." Odpověděla nepříliš přesvědčivým hlasem zrzka.
"To snad není možný, ty si se do něj zabouchla?!" zakřičela Mary.
"Hlasitěji už by to nešlo?"
"Takže je to pravda? TY ho nesnášíš když tě zve na rande, ale jakmile o tebe nemá zájem, TY se do něj zamiluješ! To si ho nemohla mít ráda dřív?"
"To mi povídej, jenže co mám dělat? Nechci být o půlnoci nepolíbená, ale nikoho jiného než Jamese nechci." Lily se bála, že bude v Bradavicích jediná, kdo se dnes nebude radovat.

Vraťme se ale v čase o pár let zpátky, konkrétně do roku 1944, a přesuňme se z nebelvírských ložnic do těch zmijozelských. I zde sedí asi 17 ti letý kluk, vlastně už muž. Ale netváří se ani šťastně, ani smutně, ani zasněně. Je trochu nervózní. Čeká ho velká chvíle. Bude muset všem dokázat, že bravurně zvládá všechny tři kletby, které se nepromíjejí. Už se na to těšil. Právě tyhle tři kletby byly jeho nejoblíbenější. Těšil se, že do nového roku vstoupí jako postrach, jako vůdce, jako bůh.

Hodiny utíkají, a naši 17-ti letí hrdinové se připravují na jejich poslední Silvestr v Bradavicích. Na oběd nikdo z nich nejde, nemají chuť, nemají čas, nemají hlad. Blíží se večer a atmosféra je napjatá jako snad ještě nikdy (i v roce 1897 i v roce 1944 i roku 1977).

Odbíjí 6 hodina a náš mladý a nešťastný génius pozoruje oblohu. Je sám, jeho jediný přítel musel odjet domů a nikdo jiný se s ním nebaví. Ale proč? Žárlí na něj snad? Nebo jim přijde divný? Nebo je to snad kvůli činu jeho otce? Vždyť i jeho bratr má víc přátel než on. Možná, že lidi z Mrzimoru jsou přívětivější, než ti odvážní nebelvírští. Silvestr stráví sám, sám, sám, navždy opuštěný.

James je jako na trní a popohání všechny, aby už přípravy na večírek byly hotové.
"Klídek Jimi, začíná to až za hodinu, a Lily stejně nepřijde." Ozvalo se za ním. James se prudce otočil a spatřil za sebou Mary. "Jak to, že nepřijde? Musí přijít Mary, prostě musí!"
" Já myslela, že už ti na ní nezáleží, když jí už vůbec nezveš na rande…" Mary větu nechala otevřenou.
"Stejně to k ničemu nevedlo, ale vysvětli mi, proč Lily nechce nikam jít? Vždyť jsme tu naposled!"
"No, ona nechce vidět, tebe…" "MĚ?!" "Nech mě domluvit, nechce tě vidět, jak se líbáš s nějakou, prostě s někým. Ona chce aby si líbal jí, ale myslí si, že už jí nechceš."
"Jak si může něco takového myslet já ji budu chtít vždycky." Mary se jen usmála. "Tak jí to dokaž." A s těmi slovy odešla. James se šťastně, i když trochu zmateně usmíval, tak ona chce vážně jeho?

"Moji drazí spolužáci," začal Tom se svým proslovem, nikdy by je nenazval přáteli, "Jsem rád, že jsme se tu dnes sešli v tak hojném počtu. Rád bych vám předvedl, jak skončí každý, kdo se mi odmítne podřídit. Jsou tři možnosti, každou vám předvedu na někom jiném." Na chvíli se odmlčel, aby jeho slova mohla dostatečně zapůsobit. "Jako prvního bych rád přivítal jednoho z našich sluhů. Luky pracuje v kuchyni a včera připálil jeden koláček, za to bych ho měl potrestat že?" všichni se podívali na malou postavičku která se krčila v rohu místnosti.
"Crucio!" zakřičel Tom. Skřítka mučil ještě dlouhé minuty, ale pak ho propustil. Po Lukym přišel na řadu jeden druhák, který byl kouzlem donucen se svléknout a tančit nahý po místnosti. Chlapec moc plakal a prosila po asi půl hodině byl s urážkami propuštěn. To poslední si Tom nechal na jednoho mudlu, kterého potkal jak se potlouká kousek od Prasinek. Zabil ho. Neuvěřitelně si to užíval a rozhodl se, že takto bude pokaždé vítat nový rok, svůj slib dodržel…

"Lily, někdo s tebou chce mluvit, teď hned!"
"Ale Mary já nikam nejdu."
"Řekla jsem, že s tebou někdo chce mluvit, takže pohni zadkem!" Lily se neochotně zvedla a došourala se do společenské místnosti, všude bylo plno lidí a hrála hlasitá hudba; večírek byl v plném proudu, nejednou ji někdo zakryl oči rukou a donutil ji jít směrem k Buclaté dámě. Tam přes sebe přehodil plášť a Lily neměla možnost ho poznat. Zamířil k Astronomické věži a donutil ji, aby ho následovala, když tam konečně dorazili, sundal ze sebe plášť a Lily ve svém únosci poznala
"Jamesi, pane bože to mě tu chceš zchodit nebo co?"
"Ne chci tě tu přesně za tři minuty políbit"odpověděl klidným hlasem James.
"Ale za tři minuty je půlnoc, a ty mě nechceš a jsi Potter a je mi zima.." James přes ní přehodil svůj plášť. "Lepší?"
"Ach Jamesi.." Lily byla přerušena polibkem, polibkem, po kterém tak moc toužila.
"Miluju tě Lilyan Evansová navždy a nikdy, NIKDY se tě nevzdám."
"Víš co je zajímavý? Že tě taky miluju, a nikdy bych se tě nevzdala, teď už ne."

Lily Evansová a James Potter prožili nejlepší Silvestr svého života, který skončil tak náhle.


Tak a teď ještě pár fotek z mého Silvestrovského ohňostroje....
111
1234
234

321
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Bratr sve sestry Bratr sve sestry | 1. ledna 2011 v 1:58 | Reagovat

Supeeeeeeeer blog, supeeeeer povidka!!! Skoda, ze taky nemam takovej talent...
Uplne, jako by to psala Rowlingova! Je mi lito toho ubozaka Voldemorta!

2 Kámoška bratra jeho sestry Kámoška bratra jeho sestry | 1. ledna 2011 v 2:04 | Reagovat

Ten blog je vazne  dobrej, ta povidka je lepsi nez od Rowlingovy. Moc hezky fotky :-)

3 *Green♥Charlotte* *Green♥Charlotte* | Web | 1. ledna 2011 v 13:40 | Reagovat

páni, krása, moc dobře se to četlo :-)
promiň, ale opožděně ti přeju KRÁSNÝ NOVÝ ROK!! aby se ti v psaní dařilo ještě lépe než ten minulý, tedy jestli to ještě jde :-)

4 Rose Rose | 1. ledna 2011 v 21:59 | Reagovat

Jsem si jí přečetla hned dvakrát a je vážně supr! Takový tajemný.. :) A asi ses musela nahledat v Lexikonu, co? :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama